"Od období v prenatálním věku se odvíjí komunikace a chování k ostatním lidem. Komunikace je základem všeho. Pokud si nerozumíme, nemůžeme spolu pěkně vycházet. V případě, že stav dysfunkce komunikace trvá delší dobu, nastane stav pouhého přežívání. Základem by měl být pocit spokojenosti. Chceme přeci spolu vycházet tak, abychom byli šťastni. Důležitým krokem by mělo být také naslouchání a poslouchání dítěte. Není přece příjemné žít v prostředí, kde ironie a zvyšování hlasu je na denním pořádku. (Šustrová G.)
Komunikace získaná během života, kdy na dítě mají rodičové a po sléze okolí nebo pedagog či profesor veliký vliv, je nejdůležitějším pilířem. Na čem však závisí nejvíce „Výchova a komunikace ke slušnému chování dítěte“? Záleží nejprve na výchově rodičů ke které platí pořekadlo: „Jaké si to vychováš, takové to máš“. Je důležité zdůraznit, že slušné chování a vychování je základním stavebním kamenem každého z nás. Proto jsem přesvědčena, že pokud se budeme sobě a svým dětem správně věnovat a budeme k sobě cítit zdravou úctu a respekt, budou naše děti spokojenější, zdravě sebevědomé a úspěšné. Rodič musí své dítě vychovávat s láskou, pochopením a něhou.


4. Vliv Mateřských škol na dítě

Jelikož mám profesi paní učitelky v mateřské škole, budu tento bod psát ze svých zkušeností a zkušeností mých kolegyň.
Spousta rodičů nechává své dítě v mateřské škole skoro po celou dobu jejího otevření, tj. cca 8 - 9 hod. Což má na dítě veliký vliv. Děti by měly získávat z mateřských škol jen kladné poznatky. To všechno záleží na chování dané paní učitelky. Jsou učitelky, které by pro „své děti“ udělali první i poslední. Věnují jim veškerý čas, nápady a energii. Děti je mají velice rády a ještě raději se do mateřské školy vracejí. Dobře spolupracují, jsou hodné a velice dobře komunikují. Vím o spoustě dětí, které by chtěly být jako jejich paní učitelka. Mít stejnou barvu a délku vlasů, mít stejné boty, ten krásný náhrdelník a také umět hrát tak krásně na klavír a i si ten samý pořídit domů. Na druhou stranu jsou učitelky, které chodí do práce z povinnosti a né od srdce a lásky k dětem. To má na děti opačný vliv. Děti jsou rozdivočené, neváží si svojí paní učitelky, nekomunikují s ní a nespolupracují. Do mateřské školy se netěší a pláčí po mamince.
Každý učitel by měl mít svojí hranici, kterou za žádnou cenu nepřekročí. To dává dítěti jistotu a pocit bezpečí. Dítě si rychle zvykne na pevné hranice učitelů, rodičů i blízkých osob v jeho okolí. V případě, že tyto hranice nemá, dítě je pak roztržité, vše si vynutí pláčem. Je agresivní, drzé, odmítavé. Když však jeho učitelka má své hranice nižší a pevnější než jeho rodiče, brzy si na to dítě zvykne a chová se ke své paní učitelce mile, uctivě, komunikuje o svých radostech i starostech. Jak my se chováme k dětem, tak se oni budou chovat k nám.


5. Vliv základní školy na dítě a šikana

Přestup z mateřské školy na základní školu je pro některé děti obtížné. Pro jiné zase normální etapa v životě. To vše se odráží v kladné komunikaci o základní škole a kvalitní přípravě dítěte rodiči. Pokud budeme dítě základní školou strašit a používat věty: „Počkej až půjdeš do školy, tam tě naučí!“, tak to pro dítě není moc dobrá vyhlídka. Základní škola by se měla brát jako samozřejmost. Je to důležitá etapa i pro rodiče, do jaké základní školy dítě umístí. Jaký typ školy zvolit jim poradí učitelka z mateřské školy. Základní školy mají stejný cíl. Naučit děti číst, psát a počítat. Naučit děti disciplínu, smysl pro realitu a učení se novým věcem. Naučit děti mnoho nových informací o světe. Škola nemá bohužel jen pozitivní dopad. Jelikož v základních školách bývá velký věkový rozdíl a rozdílné etnické skupiny, mohou vstoupit do života našich dětí překážky v podobě „šikany“.
Co je vlastně šikana? Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy šikanu definuje následovně: „Šikanování je jakékoliv chování, jehož záměrem je ublížit jedinci, ohrozit nebo zastrašovat jiného žáka, případně skupinu žáků. Je to cílené a obvykle opakované užití násilí jedincem nebo skupinou vůči jedinci či skupině žáků, kteří se neumí nebo z nejrůznějších důvodů nemohou bránit. Zahrnuje jak fyzické útoky v podobě bití, vydírání, loupeží, poškozování věcí druhé osobě, tak i útoky slovní v podobě nadávek, pomluv, vyhrožování či ponižování. Může mít i formu sexuálního obtěžování až zneužívání. Šikana se projevuje i v nepřímé podobě jako nápadné přehlížení a ignorování žáka či žáků třídní nebo jinou skupinou spolužáků.“ Problém šikany je její skrytost. Neochota některých učitelů a ředitelů přiznat její výskyt, ale i rozdílné chápání toho, jaké chování už je možné za šikanu považovat. Nejznámější šikana je se sociálně-ekonomickými rozdíly mezi žáky a jejich rodinami. Tyto rozdíly se projevují např. v oblečení či mobilních telefonech. Proto je komunikace o radostech i starostech v rodině velice důležitá. Když má dítě v rodičích důvěru a umí se svěřit, je to velký krok k bezstarostnému a harmonickému životu."

Práce neobsahuje úvodní stranu s názvem práce. Práce obsahuje množství tabulek a grafů, rozsah čistého textu činí cca 8 stran.