"1. Počátky formování osobnosti
Úspěch sebevýchovy do značné míry spočívá ve vnímání okolí a v přijímání vnějších i vnitřních podnětů. Akceptování materiálních, sociálních i duchovních hodnot je jedním z činitelů utváření osobnosti každého z nás. Vliv na sebeuvědomění má také fakt, jakou váhu člověk přikládá názorům druhých na sebe sama. Záleží na tom, jestli je pro jedince rozhodující mínění ostatních, nebo vlastní názor. Člověk si vytváří názor sám na sebe podle toho, jak přijímá názory ostatních na sebe, na své jednání a na své chování. Pak se utváří sebeuvědomění a později sebereflexe, která vyvolává motivaci k sebevýchově.
Malé dítě sice vnímá okolí, ale dlouho si ještě neuvědomuje samo sebe jako jedince, a dlouho u něj ještě nedochází k pochopení sebe sama. Ale už od těchto okamžiků, i když se dítě nevyděluje ze svého prostředí a je závislá na pozornosti a péči dospělých, se začíná formovat jeho osobnost. Nevědomky se utváří kořeny jeho osobnosti. Velmi rychle pochopí, že dospělými může manipulovat, i když si tuto skutečnost neuvědomuje, je to spíš reflexivní jednání. Už v těchto momentech vzniká důvěra v dospělého, většinou v rodiče, která je základním předpokladem pro úspěch výchovy v rodině. Vliv všemohoucnosti, nebo naopak bezmocnosti na další vývoj člověka, formování osobnosti, jejího sebeuvědomění, sebepojetí a sebereflexi tedy musíme hledat již v rodině.

2. Výchova v rodině
Jak jsem již naznačila, prvotní vliv na výchovu má rodina. Tímto problémem se v minulosti, ale i v současnosti zabývala celá řada pedagogů i filozofů. Většina z nich dospěla k závěru, že rodičovská láska k dítěti a přístup rodičů v tomto duchu, dává dítěti pocit důvěry a bezpečí. Současně ale přehnaná láska a starostlivost naopak dítěti ve vztahu k výchově může uškodit a negativně ovlivnit sebereflexi i celkový vývoj osobnosti dítěte. Výchova dítěte, ke kterému mají jeho rodiče negativní vtah, často vede k rozvoji komplexů méněcennosti, bázlivosti, nebo i hypochondrie. Tento přístup se týká většinou „nechtěných dětí“. Naopak v rodinách s jedním dítětem často dochází k projekci nenaplněných snů jeho rodičů do výchovy. Tento přístup se projevuje často v přílišné starostlivosti, odstraňování překážek a usnadňováním životních situací, což může vést k pozdějším neúspěchům, pokud dítě není pod přímým dohledem rodičů. Paradoxně tato situace může končit rovněž komplexy méněcennosti.
Některých rodinách se, čím dál častěji, objevuje model výchovy, kde dítě je středem pozornosti celé rodiny, její členové se pro dítě obětují a podřizují se mu. Snaží se o to, aby se dítě vyhýbalo konfliktům, nepřizpůsobovalo se, a naopak okolí, aby se přizpůsobovalo jemu. Takto vychovávaných dětí v současné společnosti přibývá, v USA dokonce vznikl pojem „give-me-generation“, v dostlovném překladu „dej mi generace“. Jedná se o děti a mladé lidi, které výchova vedla k tomu, aby jen užívali výhod, které jim společnost poskytuje a ani neuvažují o tom, že by pro společnost měli být také přínosem."

Dubnický technologický inštitút