1.

Úvod

2.	Pojetí výchovy J. J. Rousseaua ve srovnání s ostatními autory

3.	Osobnost vychovatele

4.	Práce vychovatele

4.1.	Cíle výchovy

4.2.	Metody a prostředky výchovy Emila

4.3.	Výchova a vzdělávání hrou

4.4.	Hledání ženy

5.

Závěr

"2. Výchova Jeana Jacquea Rousseaua versus ostatní autoři
Jean Jacques Rousseau pro 18. století důležitý a opěvovaný jako v době 17. století Jan Ámos Komenský. Jeho styl výchovy svými prvky ukazuje na romantismus a návraty k přirozenosti. Pokud jde o Rousseauovu inspiraci, tak Cipro (1984) uvádí, že Rousseau obdivoval Platónovo dílo Politeia, jež považoval za nejkrásnější pojednání o výchově, které bylo kdy napsané. Cipro (1984) ve své knize píše o společné myšlence, kterou má Rousseau s mnoha autory. Už s Komenským sdílel názor na odstranění násilí z výchovy a zaměření se na potřeby dítěte v závislosti na jeho vývoji. Podobnou cestu nalézá i John Locke (1906), ten svoji výchovu soustřeďuje na mladého šlechtice. Cipro ve své knize (1984) zmiňuje Rousseauovo uznání Diderotovi, kde si ho cení pro budoucnost stejně jako Platóna či Aristotela. V názoru s Rousseauem se rozchází Hebetius. Jak píše Cipro (1984), Hebetius nesouhlasí s jeho negativní výchovou a s odsouváním knih až ke dvanáctému roku.
Rousseau ovlivnil i řadu dalších autorů ať už kladně, či záporně. Cipro (1984) uvádí příklad. Herbert Spencer byl jím ovlivněn skrze Johanna Heidricha Pestalozziho. Sám Spencer však Rousseaua odmítá, je možné, že jeho díla však ani nečetl. V mnoha aspektech výchovy, Dle Cipra (1984), s ním však sympatizuje Lev Nikolajevič Tolstoj. Tolstoj je považován za Rousseaua 19. století pro to, jak hájil dětství a jeho svobodu. Rozcházejí se však v názoru, pro které děti je výchova určena. Rousseauova výchova se orientuje na vyšší společnost, zatím co Tolstoj na volnost vesnických dětí.
V Ciprovy (1984) nacházíme zmínku, že opačný vliv měl na Alexandra Ivanoviče Gercena, který byl jako dítě vychován jako Emil v Rousseauově knize a proto tento způsob odmítá. Sympatizoval s ním sice v lásce k přírodě, ale nešlo jen o romantické opojení jí. Rousseau, jak tvrdí Cipro (1984) stejně jako Naděžda Konstatinovna Krupská zastává v první polovině 18. a počátku 19. století ideu o nutnosti spojení práce s rozumovým rozvojem v lidovém vzdělání. Ohlas nalézá i ve Francii, Švýcarsku a Německu. Jak napsal Otakar Kádner (1981) jeho dílo je utopií, kterou nelze uskutečnit. Tento systém je nákladný z hlediska finančního i časového. Kádnerovi se ani nezamlouvá Rousseauv názor na ženu. Avšak s podivem hledí, jak toto dílo a výchova v ní má vliv na další generace a jak dílo pomohlo zbavit se zažitých špatných řádů ve školách. Rousseau je autorem zmiňovaným v minulosti i dnes na prvních příčkách mezi světovými pedagogy. Bude i nadále inspirovat či odrazovat další autory, pedagogy i vychovatele.

3. Osobnost vychovatele
Nacházíme se ve Francii 18. století a vychovatel, o kterém píše Rousseau (1907), je tu už dávno předtím, než se Emil narodí. Již od počátku hlídá, aby měl Emil vše podle jeho zásad výchovy. Pro dobrého vychovatele by nemělo být vychovávání Emila jen prací. Sám vychovatel musí být vychován dobře, tvrdí Rousseau (1907), nejlépe přímo pro svého budoucího chovance. Rousseau (1907) uvádí, že vychovatel by měl být člověkem, který se nedá zaprodat. Vychovatel by měl být dostatečně mladý, aby měl k Emilovi blízko, ale zároveň měl dostatek rozumu. Pokud je vychovatel dobrý a vede svého svěřence od narození po dospělost, kdy se o sebe dokáže starat sám, pak může dobře vychovat jen jednoho člověka. Pokud by chovanců vychovával více, nebyla by již výchova úplná, či by byl nepřiměřený věk."

Zpracováno jako ročníková práce z oboru Pedagogika na Ústavu pedagogických věd Filozofické fakulty Masarykovy univerzity.