1.

Úvod

2.

Životopis

3.	Pedagogické a výchovné názory v díle Emil čili o výchově

3.1.	Okolnosti vzniku

3.2.	Periody výchovy

3.3.	Citlivý vztah a láska k dítěti

3.4.	Role vychovatele

3.5.	Výchova dívek

3.6.	Kritika jednostranného výchovného racionalismu

4.

Závěr

"Jak jsem již výše uvedl jedním z hlavních rysů Rousseauových pedagogicko výchovných myšlenek byl citlivý vztah a láska k dítěti. Rousseau říká: „Lidé, buďte lidští, je to vaší první povinností, buďte lidští ke všem stavům, ke každému věku, ke všemu, co není člověku cizí. Jaká moudrost může pro nás existovat mimo lidskosti? Milujte děti , přejte jim jejich hry, jejich zábavy a jejich roztomilý instinkt. Komu z vás nebylo někdy líto tohoto věku, kdy je na rtech ustavičně usměv a v srdci stále klid“. Autor taktéž nabádá, abychom děti nepřipravovali o jejich dětství, tím že je zatěžujeme problémy dospělých. Rousseau se domnívá, že děti by se měli učit zkušeností. Abychom zabránili rozmarům dítěte, měli bychom ho trestat jen takovými tresty, které vycházejí ze samotného činu. Nemá smysl zakazovat, ale zabraňovat. Aby se dítě naučilo trpělivosti a vyrovnanosti, musí vše dělat ne z poslušnosti, ale z nutnosti. Tradiční vyučování má být nahrazeno metodou přirozených následků: jednání dítěte mají usměrňovat následky jeho činů. Přitom si ovšem uvědomil omezené možnosti této metody, neboť při výchově nelze poškodit ani tělesnou, ani duševní stránku dítěte.
Co bychom měli dítě učit? Rousseau ví, že lidský rozum je omezený a nikdo nemůže znát vše. Je tedy nutný výběr toho, co je prospěšné. Radí začít předměty empirickými a poté přejít k předmětům intelektuálním. Důležité je nepřeskakovat o jednoho k druhému. Měli bychom dítěti předkládat jen jasné a správné myšlenky a chránit ho před předsudky. Není důležité vědět mnoho. Nevědomost není zlá , „bludy“ jsou zlé. Neměli bychom také opravovat omyly, dítě musí na vše přijít samo, nebo musíme zařídit, aby na to přišlo.
Rouseau se také zabývá, myšlenkou studia cizích jazyků u dětí a tvrdí, že bychom neměli děti do dvanácti let učit cizím jazykům. Tato autorova myšlenka se nám z dnešního pohledu může zdát jako milná, protože dnešní studium cizích řečí zažíná mnohdy již v předškolním věku dítětě, autor ji však ve svém díle dokázal vysvětlit. Podle něj netvoří cizí řeč pouze jiná slova, ale i odlišné myšlení. A dokud dítě nechápe problémy ve vlastní řeči, nemá cenu jej učit přemýšlet jinak, než jeho vlastní mluvou.
Protože Rousseau neuznává veřejné vychování je v jeho myšlenkách velmi důležitá osoba vychovatele, protože: „Jako pravou kojnou jest matka, tak pravým učitelem jest otec." Pokud se otec sám na vychovávání necítí, nebo na něj nemá schopnosti, může si najmout vychovatele. Ten by však podle Rousseaua měl splňovat několik zásad a pravidel: "Více práce dá otci nalézt dobrého vychovatele, než stát se vychovatelem sám." Takovýto člověk by neměl vzíti úřad za mzdu a taktéž by měl býti věkově co nejblíže dítěti. Vychovávat ve svém životě pouze jednoho člověka jest další zásadou. Tady se nám však objeví řada otázek. Jak moc věkově blízký by měl vychovatel být? Z čeho bude žít pokud nebude za výchovu brát mzdu? Bude mít dostatečnou kvalifikaci? Otázka mzdy se vyřeší, pokud by vychovatel žil s rodinou, která ho bude živit a šatit. Jaká pak ovšem bude vychovatelova vlastní rodina? Bude mít nějakou? Těžko. Chovanci se musí věnovat nonstop a tak by stejně na svou ženu a děti neměl čas. Pouze pokud by je vychovával společně. Nezvíhodňoval by potom děti své nebo cizí? Těžko říci. To by ukázala až sama výchovná praxe. "

Práce obsahuje pravopisné chyby.
Tato práce je kompilačního charakteru. Čerpá ze zdroje: http://cs.wikipedia.org/wiki/Jean-Jacques_Rousseau.
Dubnický technologický ištitút v Dubnici nad Váhom.