1.

Vydědění

1.1.	Charakteristika

1.2.	Listina o vydědění

1.3.	Na koho se vydědění vztahuje

1.4.	Důsledky vydědění

1.5.	Následky vydědění

1.6.	Důvody vydědění

"VYDĚDĚNÍ
Vydědění umožňuje zůstavitelovi, aby svým dědicem ustanovil jiného, než toho, kdo se i proti vůli zůstavitele dědicem dle zákonných ustanovení má stát jako tzv. neopomenutelný dědic. Vyděděním se ruší dědické právo, které by jinak osoba měla, lze ho proto nazvat „negativní“ závětí. Nepominutelnému dědici je tak odňat jeho povinný díl.
Listina o vydědění musí splňovat stejné požadavky jako závěť (§ 469a odst. 3). Musí mít náležitosti požadované obecně pro právní úkony (§ 37 a násl. obč. zák.), ale i formální náležitosti stejné jako závěť. Navíc musí být v listině uveden důvod vydědění (§ 469a odst. 3 za středníkem) a to pod sankcí neplatnosti právního úkonu.
Vydědění nelze provést společným úkonem, vyplývá to z toho, že ani závěť nelze provést jako společnou. Do závěti však lze zahrnout projev vydědění.
Vydědění se vztahuje na potomky pořizovatele; u jiných osob lze stejného účinku dosáhnout jejich neuvedením v závěti. Z tohoto důvodu nelze vydědění směšovat s dědickou nezpůsobilostí, která nelze vydědění směšovat s dědickou nezpůsobilostí, která dojde-li ke skutečnostem předvídaným zákonem nastává přímo za zákona a postihnout může kteréhokoli dědice ze zákona a postihnout může kteréhokoli dědice ze zákona i ze závěti. Vydědění je ale projev zůstavitelovy vůle, který se vztahuje výlučně na potomka.
Vydědění lze tedy charakterizovat jako jednostranný právní úkon zůstavitele, kterým tento projevuje svou vůli v tom smyslu, že se určitému jeho potomku nemá dostat jeho dědický podíl, vymezený v ustanovení § 479 obč. zák., resp. že se mu má dostat méně, než kolik činí tento podíl.23
Důsledky vydědění lze vztáhnout i na děti vyděděného potomka (u kterého je dán důvod vydědění), aniž by ony samy nějakou příčinu pro vydědění zůstavitelovy zavdaly. Je ale nutné, aby to přímo v listině o vydědění výslovně stanovil. Pokud tak neučiní, bude z dědění vyloučen pouze vyděděný potomek. Takto uvolněný podíl pak připadne jeho potomkům podle § 473 odst. 2 obč. zák.
Vydědění má za následek, že se na potomka hledí jakoby se smrti zůstavitele nedožil. Má-li se vydědění vztahovat i na potomky, hledí se i na tyto potomky jakoby se nedožily smrti zůstavitele. Důsledky vydědění se promítnou jak při dědění ze zákona, tak při dědění ze závěti.
Důvody vydědění
Co se týká důvodů, jsou v zákoně uvedeny taxativně. Zůstavitel tak může vydědit potomka (§ 469a odst. 1) jestliže:
1) v rozporu s dobrými mravy neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v nemoci a ve stáří nebo v jiných závažných případech"