"Etika
• ethos = zvyk (původně všechny zvyky, později se to začalo přenášet pouze na morální otázky), móres = zvyk – od toho mrav
• nejde jen o to, co je zvykem a konvencí, ale abychom zpracovali i to, co se jeví jako nepodmíněné, trvalé
• co je skutečně dobré a skutečné správné?
• jde i o normy, ale nejde jenom o ně
• etika člověka tak jak je člověkem, ctnost znamená výbornost lidství
• musíme zdůvodnit, proč zrovna tyhle normy platí a proč existují, neustálá reflexe skutečnosti
• etika x mrav
o etika - pro teorii, která vyjadřuje určité názory, obsahový aspekt
o morální – to, co přijímáme v našem svědomí (morální může být pro někoho to, co není etické), každý má svojí morálku
o mrav- to, co lidé v praxi žijí
• etika samostatně bez náboženství prakticky neexistuje až do dnešní doby
• relativismus x absolutní
o námitka proti relativismu – existuje přesvědčení ve všech kulturách, že se dobrou a zlo dá rozlišit a není to jedno a totéž
o homérská kultura – představy o ctnostech člověka se objevily v homérských eposech, ty měly velký vliv – najdeme zde koncept čtyř základních ctností: SPRAVEDLNOST, STATEČNOST, UMĚŘENOST, MOUDROST
 byl velkou autoritou, ale objevují se zde i špatné věci – hrdinové jsou krutí, nelítostní atd.

Vznik filosofického myšlení
• 6. - 5. stol. př. n. l.
• vzniká v prostředí, které je koncipováno základní ctnosti a vírou v osud (typická pro řecké prostředí) – když se člověk snaží bojovat proti osudu, je to pýcha (hýbris), která bude potrestána
• kalokagathiá – ideál spojující krásu (ve smyslu morální) a dobro
• postupně přichází kritika homérské kultury
• Xenofanés
o kritizoval předchozí myšlení – kritizoval to, že bohům byly přiřčeny ryze lidské vlastnosti
• další často spojovali etiku se svojí filosofií (např. Hérakleitos, Pythágoras, Tháletos)
• Démokritos
o nevědomá mysl je příčinou špatného života
o všechno zlé je spojeno s lidskou neznalostí a nevědomostí
• velký obrat – první osvícení – ve druhé polovině 5. stol. př. n. l. – příchod sofistů
o zrodila je potřeba doby (veřejné úřady – potřeba učit argumentaci, řečnictví atd.) – nejde jim o pravdu, ale o to vyhrát spor
o zdůrazňovali schopnosti
 Protágoras
• Homo mensura – člověk je mírou všech věcí – různá interpretace – v pozadí je však vždy relativismus
• to se netýká jenom gnoseologie, ale i etiky
 diskuse o tom, co je nomó (spol. zákon) a co je fysei (něco, co je od přírody)
• jsou morální normy a zákony něco, co je od přírody, nebo jestli je to dáno lidmi
• sofisté jsou přesvědčeni, že morální normy jsou dány nomó a spočívají na dohodách
o Antifón
 proti přírodě je, když se někdo nebrání, když utrpěl škodu
 otroctví je nesmyslné
 Kalliklés a Trasymachos
• jsou zmiňování v Platónových dialozích
• spravedlnost je právo silnějšího, spočívá v prosazování se silou
• Kalliklés i inspirací pro Nietzscheho – potlačujeme ty nejsilnější z nás, jednou ten nejsilnější povstane a dostane se z pout morálky"