1.

Úvod

2.	Dívka - hodnocení řečové komunikace

2.1.	Závěry z hodnocení řečové komunikace

3.	Chlapec - hodnocení řečové komunikace

3.1.	Závěry z hodnocení řečové komunikace

4.	Můj nástroj na instrument "vyšetření řečové komunikace"

5.	Použitá literatura

"Dívka
Hodnocení řečové komunikace
„Vyšetření komunikace“ šestileté dívky proběhlo při jednodenní skautské výpravě, tudíž jsem měla dostatek příležitostí sledovat její interakce a komunikaci s vrstevníky i s vychovateli. O vyplnění formuláře jsem požádala vedoucí tohoto zájmového kroužku (dále označována jako vychovatelka).
Veškeré zdravotní potíže vychovatelka neguje, o absolvovaných vyšetřeních nemá informace. Dívka je vychovávána v rodině, v níž se hovoří pouze česky.
Školní povinnosti zvládá dívka bez nejmenších problémů. V kontaktu s vrstevníky působí introvertním dojmem, sama kontakt nevyhledává a spíše si hraje sama. Inklinuje spíše ke komunikaci s dospělými, který iniciuje zpravidla ona.
Mám–li hodnotit srozumitelnost jejího řečového projevu, pak ho ve shodě s vedoucí oddílu označuji za plně (100 procent) srozumitelný. Hodnocení slovní zásoby, zvláště pak srovnáme-li ji s jejími vrstevníky, je rovněž pozitivní. Slovní zásoba je nejen většího rozsahu, ale jsou patrny i kvalitativní rozdíly co se obsahu, skladby či preference určitých slov týče. Pokud dívka reaguje holými větami, pak zpravidla když je nervózní nebo má-li mluvit před větší skupinkou lidí. V dialogu a je-li si jistá, používá souvětí. Interindividuální rozdíly ve slovní zásobě mezi dětmi, které vstupují do školy, popisují i Langmajer a Krejčířová (2006), a přičítají je rozličným sociokulturním prostředím, ze kterých děti do školy přicházejí. Slovní druhy používá dívka ve správných tvarech a bez nejmenších problémů. Zájmena používá jen ve vhodných souvislostech, nikoliv v prázdných frázích typu „viděl jsem to“. Pro popis situace vždy najde vhodná a přesná slova.
Úroveň jejího vyprávění je různá v závislosti na podmínkách, ve kterých vypráví. Jak již bylo výše řečeno, dívka si je při vystupování před více lidmi nejistá a bývá nervózní. V takovýchto situacích vypravovaný příběh často ztrácí logickou strukturu, obsahuje nepodstatné věci a v celkovém projevu pak vyznívá zmateně. V těchto situacích tak dívka potřebuje doplňkové otázky, které ji ve vyprávění navádí. V odpovědích na ně již působí jistěji. Při vyprávění před menším počtem lidí dovede vyprávět strukturovaně a bez větších problémů. Přichází-li s námětem vyprávění ona sama, pak zpravidla před dospělými, v komunikaci s vrstevníky je spíše posluchačem než vypravěčem. Co se týče porozumění, není patrný žádný problém. Potíže s vyjádřením jsou nejvíce patrné v bodech – „nesouhlasit“, „zeptat se na něco“, „získat si pozornost“ (zejména pak v případě vrstevníků). V situacích, ve kterých si dívka není jistá, se objevují problémy i s body „vysvětlit něco“, „vyjádřit myšlenku“ – to však s vhodnou podporou zvládá.

Závěry z hodnocení řečové komunikace
Na základě vyhodnocení dvou formulářů „Vyšetření komunikace“ se nedomnívám, že by dívka disponovala narušenou komunikační schopností a proto si nemyslím, že by bylo potřebné doporučit návštěvu logopedického zařízení. Jednoznačně bych však doporučila všem subjektům, které se podílí na její výchově (rodina, škola, skautský oddíl), aby vhodnými metodami posilovaly dívčinu sebedůvěru, sebejistotu v jednání a podporovaly ji v interakcích s vrstevníky."

Práce byla použita pro předmět Logopedie na Univerzitě Hradce Králové. Instrument "vyšetření komunikace", který je v textu zmíněn, není obsahem práce.