1.	Výtvarná výchova

1.1	VV v nižších ročnících ZŠ praktické

1.1.1

Kreslení

1.1.2

Malování

1.1.3

Modelování

1.2	VV ve vyšších ročnících ZŠ praktické

2.	Hudební výchova

2.1	Rozcvičování v hodinách hudební výchovy

2.2	Pěvecká výchova

2.3	Instrumentální činnost

2.4	Hudebně-pohybové hry

2.5	Hudební poslech

3.	Tělesná výchova

3.1	Organizace tělesné výchovy

3.2	Zdravotní tělesná výchova (ZTV)

3.3	Obsah předmětu tělesná výchova

3.4	Tematické bloky TV na ZŠ praktické

4.	Pracovní výchova

4.1	Didaktické zásady pracovního vyučování

4.2	Metody pracovního vyučování

4.3	Organizační formy pracovního vyučování

4.4	Struktura pracovního vyučování na základní škole praktické

4.5	Obsah pracovního vyučování na ZŠ praktické

"Kreslení
• Základní poučení dítěte o čáře, linii a tvaru aby byly žáci schopni běžné trojrozměrné věci převést do čar a dvourozměrného vidění
• V počátečních fázích dítě velmi rádo interpretuje vlastní produkci – dejme mu prostor
• Při výběru tématu využíváme konkrétní téma – nejlépe s přírodní tématikou (řekneme dítěti, jaký konkrétní strom má kreslit)
• Posléze můžeme přejít k ilustracím pohádek, výtvarným představám
• Zadání tématu musí vždy předcházet motivační rozhovor – hovoříme o tom, co kreslíme, proč to kreslíme, vymýšlíme vyprávění na konkrétní předmět, upozorňujeme na jeho vlastnosti

Malování
• Dva specifické problémy:
• Plocha
• Barvy
• Plocha
• Plocha z pohledu dětí představuje prostředí, v němž se pohybují
• Projekce figury do plochy může vypovědět o sebevědomí dítěte, aspiraci aj.
• pro žáky s MR je příznačná jistá bezradnost, jestliže je postavíme před úkol pokreslit plochu
• techniky překonání zábran
• technika prvotního impulzu (učitel sám začne malbu skvrnou a náznakem linie)
• mozaika (děti manipulují s tvary vystřiženými z papírů po ploše)
• technika barevných skvrn (tuš rozfoukáme do tvarů a domalováváme štětcem)
• zadání netradiční plochy (kreslíme na jinou plochu než papír – nábytek, oblečení, starý deštní, aj.)
• malování dekorativních a ornamentálních tvarů (práce má jisté zákonitosti – usnadňuje to dětem orientaci a snižuje úzkost)
• Barva
• Problémy barvu pojmenovat – žáci se tedy musí naučit barvy pojmenovat a třídit
• Náměty pro učení rozeznávání barev:
• Hledání věcí v místnosti, které jsou jedné barvy třeba červené
• Třídění podle barev hromádku geometrických tvarů
• Malování podle diktování barev
• Motají do klubíčka barevné bavlnky a přitom je pojmenovávají
• Hra s barevným dominem
• Procvičování subjektivního hodnocení barev (jaké jsou barvy podzimu, zimy…)
• Nejvhodnější je procházka přírodou k procvičování barev
• Od počátku procvičujeme s barvou i její odstíny
• Seznamujeme s barvami teplými studenými, smutnými a veselými, lehkými, těžkými, kontrastními barvami
• Jakmile se podaří barvy zafixovat – učíme žáky barvy odvozené
• Malování
• Malbu je vhodné začínat měkkými štětci
• Dbáme na navození příjemné atmosféry, pocitu pohody a radosti
• Nešetříme chválou a uznáním
• Žáky necháme malovat v takové poloze, která je pro ně příjemná
• Aktivitě předchází motivační hovor, dramatizace, hudební zážitek, aj
• Děti neopravujeme, neovlivňujeme jejich invenci"

Práce je psaná v odrážkách. Kapitola o hudební výchově a částečně také kapitola o tělesné a pracovní výchově se shodují s prací Rozumová a řečová, pracovní výchova na základní škole speciální - vypracovaná otázka ke zkoušce 1/6.