1.	Nepominutelný dědic dle ABGB

2.	Nepominutelný dědic dle z. č. 141/1950 Sb.

3.	Nepominutelný dědic dle z. č. 40/1964 Sb. do 31. 12. 1991

4.	Vývoj právní úpravy vydědění

4.1.	Vydědění dle ABGB

4.2.	Vydědění dle z. č. 141/1950 Sb.

4.3.	Vydědění dle z. č. 131/1982 Sb.

"Vydědění dle z. č. 131/1982
Poté, co byl institut vydědění novým občanským zákoníkem (z.č. 40/1964) zcela zrušen, došlo k jeho obnově zákonem č. 131/1982 Sb.
Důvodová zpráva k tomu uvádí:
„Vydědění umožní zůstaviteli, aby svým právním úkonem zabránil dědění ze zákona z nepominutelných dědiců, který kvalifikovaným způsobem projevil zjevný nezájem o zůstavitele v situaci, kdy tento potřeboval jeho pomoc.“ 18
Znovuzavedení institutu vydědění se však spokojilo s uvedením v podstatě jednoho důvodu, velmi poplatného své době. Zůstavitel tak mohl vydědit potomka, protože v rozporu s pravidly socialistického soužití neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v nemoci, ve stáří nebo v jiných závažných případech.
Podle platné právní úpravy počínaje 1.1.1992 zůstal tento důvod zachován, pouze s tím rozdílem, že chování potomka se poměřuje nikoli již s pravidly socialistického soužití, ale s dobrými mravy.
Uvedený důvod však nebyl taxativním výčtem, to na rozdíl od dnešní úpravy. Avšak to, že tento důvod byl dán jako jediný, svědčí o snaze nedále omezovat zůstaviteli jeho testovací možnost a rovněž snahu o co nejširší ochranu nepominutelného dědice.

Pokud docházelo k vydědění z důvodů odmítnutí pomoci v jiných závažných případech, bylo třeba to zkoumat z pohledu čl. VI obč. zák. (výkon práv a povinností v souladu s pravidly socialistického soužití) a čl. VII obč. zák. ( zákaz zneužití práv a zákaz obohacování) zda konkrétně uváděný důvod se svou závažností vyrovná důvodům, které jsou v zákoně výslovně uvedeny. 19
Vydědění se týkalo pouze dědice, proti němuž směřovalo, nikoli jeho potomků. Místo vyděděného potomka nastupují náhradní dědici. Lze vydědit neopomenutelného dědice tak, že je pouze zkrácen podíl, který by mu příslušel podle § 479.
Komentář se shoduje s dnešním výkladem v tom, že vydědění má stejné právní následky jako dědická nezpůsobilost. Rozdíl však zůstává ve vzniku těchto následků – zatímco dědická nezpůsobilost nastává ze zákona, aniž by k tomu bylo třeba nějakého projevu vůle, u vydědění je tento projev nutný a to formou písemnou.
O náležitostech listiny o vydědění a jejím zrušení platí obdobně ustanovení týkající se závěti. Z důvodu závažnosti vydědění se vedle obdobného užití § 476 a 480 vyžádalo rovněž uvedení důvodu vydědění (§ 469a 2. věta)."