"1. Počátky písemné vzdělanosti, Latina a Staroslověnština na Velké Moravě, do konce 11. stol.
1.1 Společenské předpoklady vzniku spisovného jazyka
- Stěhování národů – slovanské kmeny kolem 500 n.l. – potřeba se při stěhování nově
organizovat -) vznik států -) feudalizace společenských vztahů + křesťanství -)
-) písemná vzdělanost (šířila církev)
- nejstarší památky,
zmiňující šíření písemné vzdělanosti u nás: * životopis sv. Amanda p7.stol.)
* patriarcha Paulin (8.stol)
* Latinský spis o kostele posvěceném knížeti
Pribinovi (9. stol.)
* Archeologické nálezy sakrálních staveb na
Moravě
- doktrína trojjazyčné liturgie – HEBREJŠTINA, ŘEČTINA, LATINA
- lingua quarta – mateřský jazyk – používal se při misijní činnosti u obyvatelstva, které mělo
být Christianizováno
- Mnich Chrabr – pol. 10. stol. Traktát o slovanském písmu (misionáři si mohli katechetické a
obřadní texty přizpůsobovat pro aktuální potřebu) -) tyto texty předcyrilometodějské nelze
chápat jako počátky písemnictví – nebylo hodnoceno jako pravá literatura - vpisky)
- Frizinské zlomky – křestní, zpovědní formule, homiletický text (až konec 10. stol.)
- liturgický jazyk – latina + domácí obyvatelstvo – pozdně praslovanské dialekty:
- Střídnice š (ze staršího ch)
- Střídnice šč (ze staršího stj, skj)
- Zachování kv, gv před ě (z oi, ai)
- Střídnice c (ze staršího tj, kt)
- Trat, tlat, trět, tlět
- Koncovkou 7m6 u sg. o-kmenů
- jazyk tohoto období dochován není – historickosrovnávací rekonstrukce

1.2 Pra-staroslověnština
- 863 Cyril a Metoděj – kníže Rastislav na žádost -) upevnění křesťanství + jeho organizace jako vzor pro rodící se feudální uspořádání
- Konstantin udělal ze staroslověnštiny misijní pomůcku – lingua quarta – první text, který
v ní přeložil, byl evangeliář (pro nedělní mše – text liturgického učení) -) podpořil tím
následný vývoj
- Konstantin začal pracovat na překladech a na písmu – hlaholice – základem byla řeč
obyvatelstva ze Soluňského okolí (Balkánská nářeční větev/ Bulharsko-makedonská) -)
neexistovala příliš velká diferenciace mezi balkánským a moravským nářečím
- rozdíly mezi bal. větví a mor. :
- Střídnice s (místo ch)
- Střídnice cv (místo kv, gv)
- Střídnice l (za dl, tl)
- Epentetické l
- Nosové e ve 2. páde sg a 1.,4.,5. plurálu u ja-kmenů
- Koncovka ši ve druhé osobě jednotného čísla (neseši)


1.3 Působení řečtiny na staroslověnštinu
- staroslověnština jako jazyk nestačila na složité výrazy liturgické -) nedostatečně vybroušený
komunikační nástroj pro vysokou literaturu
- obohacení o latinské výrazy
- latina – dlouhá tradice – posloužila jako vzor
- ) soluňsky-staroslověnské období – před odchodem Konstantina na Moravu
- uplatnění zejména ve slovní zásobě a v syntaxi
- KALKY= přímé výpůjčky: angel7 (anděl), igemon7 (vládce), evangelije (evangelium),
ikonom7 (správce)
- staroslověnská kompozita – kalky z latiny: malověr7 (oligopistos), bogorodica (theokotos),
bogoslov (teolog – theologos)
- aktivizace některých domácích slovotvorných prostředků (sufixy, prefixy) -) tvorba
ekvivalentů řeckých slov
- postup tzv. sémantického kalkování: sémantická adaptace domácích slov podle řeckých
výrazů -) terminologizace podle teologického odvětví slov, vědeckého atd.
-) slova přebírala i sekundární významy -) polysémie u mnoha slov (vina – provinění,
příčina, záležitost; ot6c6 – páter -) biskupové, mniši, otec)
- v syntaktické stavbě vliv kalků jen zčásti – bodo v7 + ak. (bodete oba v7 pl7t6 jedino –
budete oba jedním tělem)
- syntaktické grécismy:
- Spojky (pro vyjadřování syntaktických vztahů)
- Prostředky větné kondenzace – čemu překladatelé dávali více přednost, to zdomácnělo

1.4 Staroslověnština moravské redakce
- staroslověnština se zformovala jako plně funkční až při překládání biblických, liturgických,
právních a při tvorbě původních skladeb (Život Konstantinův, Život Metodějův, Proglas) až
na Velké Moravě
- toto žánrové a druhové rozpětí -) lze pojímat tvorbu za literaturu a jazyk jako spisovný
v pravém smyslu slova
- první literární škola na Moravě – staroslověnština moravského typu = mísení překladů
z řečtiny a latiny s místním dialektem -) výrazové přizpůsobení
- Kyjevské listy: 10. stol. – původní podoba praslovanštiny podrobena revizi, v hláskosloví
ponechány původní znaky, pokud byly vyslovitelné (spisovnější než lidově užívaná
výslovnost hlásek)
- změna: za psl. tj, kt -) důsledně střídnice c
Za psl. dj -) důsledně z
Zavedení důsledného -7m6 v 7.p. o – kmenů (bylo v lidové om6)
Místo dubletních tvarů jen jeden důsledně – 6stvovati/iti -) iti
Česo/č6so -) č6so
- nejednotnost při používání dublet
- slovní zásoba se obohacovala z dialektů místních -) moravismy (panonismy) ašut6, rěsnota,
balii
-) kalky z latiny papež6, oplat7
-) kalky z němčiny m7nich7
- dvě tendence – intelektualizace jazyka + záměrné přizpůsobování místní jazykové situaci


1.5 Staroslověnština české redakce
- pokračování moravské tradice
- až po zákaz slovanské liturgie a vyhnání mnich ze Sázavského kláštera 1097
- založení Sázavského kláštera – 1030 cca
- Pražské zlomky hlaholské, Vídeňské glosy, Páterovy glosy
- dvě legendy o sv. Václavovi, Evangelium Nikodémovo, Hospodine pomiluj ny, legenda o sv.
Ludmile
- plynulý a organický vývoj (Dobrovský – diskuze o vývoji, o kontinuitě vývoje)
- vývoj dokazuje blízký vztah KL a PZH – typ písma, grafika, jazyk (c,z,šč, 7m6) – v PZH je
užita moravská staroslověnština, na kterou se kupí bohemismy
- nové bohemismy:
- -š- všěch (v6ch)
- Dl zachované (světidl7na)
- Kontrakce
- Koncovky s jať (bogorodicě)
- Šíření sufixu 6stvije
- syntax: kondicionál do finálních vět + české spojky (ježe, neže, ače, nebo)
Vliv latiny "