1.

Úvod

2.	Fyziologický vývoj

3.	Pohlavní identita

4.	Dítě a škola

5.	Dítě a vrstevníci

6.	Dítě a dospělý

7.

Učení

8.	Inteligence

9.	Dítě a zvířata

10.

Závěr

"4. Dítě a škola
Ve středním dětství se také mění vztah dítěte ke škole, jeho role žáka získává postupně jiný význam. Vágnerová (2000) uvádí: „V rámci postupné individuální diferenciace dojde ke stanovení nějakého osobního standardu v prospěchu i chování. To znamená, že dítě ví, jakého výkonu může dosáhnout a s jakým by dospělí mohli být spokojeni. Standard je typický tím, že je pro dítě dosažitelný a pro dospělé přijatelný.“ Jakmile se dítě ve škole adaptuje a pod vlivem nových zkušeností dosáhne určité socializační úrovně, mění se i jeho postoj k učiteli. Ve středním školním věku obvykle nemívá charakter emocionální vazby, protože dítě již takovou podporu nepotřebuje a vztah dítěte k učiteli je neutrálnější.

5. Dítě a vrstevníci
Dítě se v tomto období dostává z úzkého kruhu rodiny a velice důležitým se stává vztah dítěte k ostatním vrstevníkům. Dítě má zázemí a jistotu v rodině a může se tedy soustředit na různé vztahy s vrstevníky, kteří mu nakonec v budoucnu rodinu nahradí. V předškolním věku jsou tyto vztahy o to víc důležité, protože slouží jako nezbytný předpoklad pro pozdější rozvoj intimních vztahů v pubertě a dospívání. Identifikace s vrstevnickou skupinou je jedním z mezníků v socializaci
Vágnerová (2004) k tomu říká: „Dětská skupina se stává postupně stále důležitějším sociálním teritoriem, ke kterému se dítě sociálně přičleňuje. To je projevem celkového rozvoje osobnosti dítěte i dosažení vyšší úrovně socializace ve smyslu osamostatňování se ze závislosti na rodině. Identifikace s vrstevnickou skupinou je jedním z mezníků v socializaci, kde dosud převládala identifikace s rodiči a učitelem, tedy dospělými, kteří byly pro méně zralé dítě přijatelnější, protože mu mohli poskytnout více jistoty." "