1.

Úvod

2.	Egyptské dějepisectví

3.	Diferenciace etap vývoje řecké literatury

4.	Řecká hidtoriografie

a) Hérodotos
b) Thúkydidés
c) Xenofón

5.	Vývoj římské literatury

6.	Římská historiografie

a) Titus Livius
b) Publius Cornelius Tacitus
c) Gaius Suetonius Tranquillus

7.

Závěr

8.

Resumé

9.	Seznam použité literatury

Xenofón

Xenofón (asi 430 - 353 př. n. l.) se narodil v bohaté rodině v Athénách. O jeho mládí nevíme prakticky nic, ale je jisté, že ho velmi ovlivnilo učení Sokrata, kterému pak zůstal věrný celý život. Xenofón byl přesvědčením aristokrat, a tak se nemohl srovnat s demokratickým režimem v Athénách a roku 401 př. n. l. odešel na pozvání do žoldnéřského vojska v Persii.
Zde bojoval na straně Kýra Mladšího v bratrské válce o moc proti Artaxerxovi. Nejdříve působil jako prostý voják, ale po porážce Kýra v bitvě u Kúnax (a jeho smrti) a zavraždění řeckých velitelů, byl Xenofón zvolen velitelem vojska. Projevil se jako schopný a energický vůdce, neboť dovedl desetitisícovou armádu přes nepřátelské území k Černému moři, a tedy i záchraně. Poté sloužil nějakou dobu v Thrákii a následně se přidal ke Sparťanům. S nimi bojoval i proti svým soukmenovcům, za což ho Athéňané poslali do vyhnanství. Sparťané mu obratem věnovali statek v Élidě, kde žil se ženou a dvěma syny. Po porážce Sparty u Leukter musel Xenofón uprchnout do Korintu, ale brzy mu spojenectví mezi Spartou a Athénami umožnilo návrat. Toho však Xenofón zřejmě nevyužil a někdy po roce 355 př. n. l. umírá.
V antice si Xenofónta vážili pro jeho prostý jazyk a srozumitelnost myšlenek, jeho mluvy si vážil i Cicero. Je autorem hned několika historických děl.
V díle Anabasis líčí v sedmi knihách tažení Řeků ve službách Kýrových. Tato kniha se pokládá za Xenofóntovo nejlepší dílo vůbec. Je to především jazykem, který spisovatel používá. Ten je poměrně prostý, avšak živý, velký prostor dává portrétům důležitých osobností tažení. Xenofón vydal knihu pod pseudonymem a je zajímavé, že podobně jako Caesar o sobě píše ve třetí osobě.
Hellénika (Řecké dějiny) navazují na Thukydidovy Dějiny a zachycují roky 411 – 362 př. n. l. Do konce peloponéské války navazuje Xenofón i včetně dělení textu, poté se vydává vlastní cestou, která je sice slohově živější, ale chronologicky lehce zmatená, navíc velmi neobjektivní (Xenofón stranil Spartě). Její historická hodnota tedy není nijak vysoká, mj. i proto, že některé důležité události jsou zcela opomenuty, jiné pak zase neodůvodněny.
O Kýrově vychování je nejdelším dílem Xenofónta a skládá se osmi knih. Autor zde chce na příkladu výchovy a života Kýra Velikého ukázat ideálního panovníka.

Skvěle napsaná práce.