1.	Vztah společnosti k jedincům s postižením

1.1.	Postavení člověka s postižením v historii a dnes

1.2.	Přístupy společnosti k jedincům s handicapem

1.3.	Norma a normalita

1.3.1.

Pojetí normality

1.4.	Typy postižení

1.5.	Druhy pomoci

1.5.1.

Prevence

1.5.2.

Rehabilitace

1.5.3.

Vyrovnání příležitostí

1.6.	Osobnost člověka s postižením

1.6.1.

Postižení a osobnost

1.6.2.

Postižená osobnost a sociální vztahy

1.6.3.

Postižený člověk v rodině

2.	Speciálně pedagogická problematika jedinců s postižením

2.1.	Mentální postižení (retardace)

2.2.	Smyslová postižení

2.2.1.

Člověk se zrakovým postižením é, řečové a tělesné postižení

2.2.3.

Nevidomí

2.2.4.

Člověk se sluchovým postižením

2.2.5.

Problematika lidí s vadami řeči a poruchami

2.3.	Tělesné postižení

3.	Obecná charakteristika sociálně patologických jevů

3.1.	Sociálně patologické jevy

3.2.	Jak nahlížet na normu a normalitu?

3.3.	Sociální deviace x porucha chování

3.4.	Poruchy osobnosti (dle Vágnerové 2004)

3.5.	Vrozené (+ získané) poruchy osobnosti

3.6.	Disociální porucha osobnosti (dříve psychopatie)

3.7.	Příčiny poruch chování

3.8.	Prevence sociálně patologických jevů

3.9.	Prevence v oblasti sociální

3.10.

Přiblížení některých aktivit prevence drogových závislostí

3.11.

Instituce a zařízení pro vyhledání poradenské pomoci a spolupráce

"POSTAVENÍ ČLOVĚKA S POSTIŽENÍM V HISTORII A DNES
Dvě teorie vzniku člověka - evoluce à člověk s postižením se pro nás stává nedílnou součástí přírody (!!! pozor - existuje přirozený výběr)
- stvoření (kreativistická) à člověk byl stvořen jako bytost dokonalá - ??? otázka: kde se handicap vzal
- současný charakter vztahu výrazně ovlivnil předchozí vývoj člověka a jeho společenství
- postižení vždy přijímáni velmi rozporuplně à se sklonem podceňovat až pronásledovat X litovat až přeceňovat je
- obavy z nového (i neobvyklého, postiženého) již u živočišného předchůdce člověka - např. experimenty se šimpanzi:
- nejmenší přijímají novou věc stejně jako ostatní věci
- dětský věk - neofilie = záliba v novém
- dospělý věk - neofobie = princip sebezáchovy - dávat si pozor (řešení přivykání)
- vztah k postiženým vždy odrážel aktuální socio-kulturní a filozoficko-náboženské souvislosti à s nimi se i měnil
Přístupy společnosti k jedincům s handicapem:
1) Represivní období - v pravěku - zabíjeni nebo ponecháváni svému osudu (ekonomická + mravní nestabilnost společnosti à nemohla si dovolit živit slabé jedince)
2) Zotročování - většina starověkých civilizací
- ve starověku; likvidace, zotročování, zneužívání (např. Sparta)
- Platón à postižení by neměli mít potomky (prevence)
- Aristoteles à je nezbytné je úplně vymýtit ?!?!?!?
- represe nebyly zásadou, tento přístup převládal, ale byly i civilizace s odlišným = charakterním přístupem (Řím, Babylón)
3) Charitativní (středověk) - křesťanská empatie - vztah k trpícím
- opět s vyjímkami, existovaly i represivní formy chování
- Islám + Judaismus à rovněž náboženská i sociální pravidla
- vznik organizování péče, institucionální pomoci (v klášterech, špitálech)
- 313 císař Konstatnin přijímá Křesťanství jako státní náboženství
4) Humanistické - renesanční humanismus + osvícenství (17. - 18. stol.) - programová pomoc, vznik institucí (již se užívají vědecké přístupy)
- počátky vědeckého vývoje medicíny a změna pohledu na svět
- postižené nazývali SLABOMYSLNÍ
- 1770 objevení znakové řeči pro neslyšící osoby (abé z Francie)
- 1776 první ústav pro hluchoněmé
- 1786 v Praze založena škola pro sluchově postižené (znaková řeč)
- vznikaly dohady, zda je lepší znaková nebo orální (odezírání) řeč
- 1807 ústav pro slepé
- 1829 Ludvík Brail - písmo
- 1886 ústav pro tělesně postižené
- 1896 ústav pro slabomyslné (1. pomocná třída při obecné škole u sv.Jakuba v Praze)
- 1913 vzniká Jedličkův ústav
5) Rehabilitační (po 2. sv. válce) - vědecké a odborné postupy, spojení léčby a nápravy s výchovou
- u nás byli v období NORMALIZACE postižení co nejvíce segregováni do ústavů podle jednotlivých druhů postižení
- rozvoj pedagogických směrů à výchova lidí s postižením
- nové technologie v rehabilitaci, protetice
6) Preventivní (preventivně integrační) - prevence handicapu
- zdůrazňuje začlenění postižených do běžné společnosti
- směřování k inkluzi (konec 20. stol. - současnost)
- nelze udělat absolutní prevenci, INTEGRACE"

Tato práce obsahuje překlepy.
Tato práce je kompilačního charakteru. Čerpá ze zdroje: http://www.zkola.cz/zkedu/rodiceaverejnost/socialnepatologickejevyajejichprevence/socialnepatologickejevyajejichprevenceobecne/15367.aspx.
Okruhy ke státní bakalářské zkoušce z předmětu Pedagogika a psychologie pro sociální pracovníky.