1.

Úvod

2.	Samospráva

2.1.	Pojem samosprávy

2.2.	Pojem stát

2.3.	Pojem kraj

2.4.	Pojem obec

2.5.

Působnost

2.5.1.

Přenesená působnost

2.5.2.

Samostatná působnost

3.	Vztahy mezi státem a územními samosprávnými celky

3.1.	Samospráva a stát

3.1.1.

Vztah obcí ke kraji a státu

3.1.2.

Vztah kraje k obcím a státu

3.2.	Evropská charta místní samosprávy

4.	Kontrola nad činností územních samosprávných celků

5.

Závěr

6.	Zdrojová literatura

"1.2 Pojem stát
Stát je typem organizace v určité společnosti a v určité zemi. Zvláštnost takovéto organizace spočívá v tom, že stát je ojedinělou a jedinou univerzální organizací v zemi, vytvářenou na základě administrativně-územního členění. Stát je možné vymezit jako společenství obyvatel na určitém státním území, kde je vykonávána prostřednictvím orgánů státní správy státní moc.
Státní moc může být vždy uplatňována pouze v hranicích, které jí vymezuje legislativní rámec.

1.3 Pojem kraj
Ústava uvádí, že kraje jsou vyššími územními samosprávnými celky (čl. 99). Kraj, stejně jako obec, je veřejnoprávní korporací, právnickou osobou odlišnou od státu, který má vlastní majetek a hospodaří s ním podle vlastního rozpočtu.
V České republice je možné si pod pojmem kraj představit dvě rozdílné jednotky. Jednak jsou kraje jako vyšší územně samosprávné celky v celkovém počtu 14 krajů, včetně hlavního města Praha. A jednak jsou to kraje jako jednotky územního členění státu, v celkovém množství 7 krajů.
Kraj, jako vyšší územně samosprávný celek, je administrativní jednotkou a jeho činnost a organizaci upravuje zákon č. 129/2000 Sb., o krajích, ve znění pozdějších předpisů. V ustanovení § 35, výše zmíněného zákona, jsou upraveny pravomoci zastupitelstva kraje, které v samostatné působnosti předkládá návrhy zákonů Poslanecké sněmovně, předkládá Ústavnímu soudu návrhy na zrušení právních předpisů, vydává obecně závazné vyhlášky kraje, rozhoduje o založení právnických osob, volí a odvolává hejtmana a schvaluje rozpočet a závěrečný účet kraje.

1.4 Pojem obec
Česká republika se člení na obce, které jsou základními územními samosprávnými celky. Obec je charakterizována jako základní územní samosprávné společenství občanů, jež tvoří územní celek, který je vymezen hranicí území obce. Pokud je obec větší, může zde existovat samospráva i na úrovni městských částí. Postavení a organizaci obce vymezuje zákon č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších přepisů. Zákon o obcích se ovšem nevztahuje na hlavní město Prahu, to je upraveno v zákoně č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze. Obec jako základní územní jednotka je projevem decentralizačních tendencí.
Ústava obci, jako územnímu samosprávnému celku, garantuje právo na samosprávu (čl. 100). Obec je veřejnoprávní korporace, která vystupuje v administrativněprávních vztazích na vlastní jméno a z těchto vztahů přebírá i vyplývající odpovědnost. Jako veřejnoprávní korporace vykonává dva druhy působností – samosprávu vlastní a přenesenou státní správu. Může ovšem vystupovat i jako subjekt práva soukromého – což se i často děje – například kupuje nebo prodává nemovitosti, případně i věci movité a další. Obec musí chránit veřejný zájem a zároveň pečuje o potřeby svých občanů a o všestranný rozvoj svého území. Obce je možné dělit na několik druhů: obce základní, městyse a města."

Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta právnická, Katedra mezinárodního práva, seminární práce z předmětu Správní právo 1.