1.	Život autora

2.

Dílo

2.1

1. období

2.2

2. období

2.3

3. období

3.	Místo děje, téma, děj

4.	Hlavní postavy

4.1

Othello

4.2

Jago

5.	Umělecké a kompoziční prostředky

6.	Vlastní názor

"Děj:
Jagovy intriky způsobí, že Othello podezírá svou ženu z nevěry, a nakonec ji uškrtí. Konflikt hry lze dnes interpretovat např. jako srážku dvou kultur a temperamentů. Desdemona a Othello jsou totiž natolik odlišní, že jejich milostné štěstí nemůže být trvalé.
Hlavní postavy:
Othello
• symbol žárlivosti, člověk činu (černoch ve službách benátské republiky), prostý, upřímný, sebevědomý, je mu cizí kultivované prostředí, protože je zvyklý velet na zemi i na moři
• proměna jeho postavy během hry: v první části hry je jeho jazyk takový jako on sám – impozantní, sebejistý, velkorysý
„Pojď, Desdemono, pro tebe mi zbývá jen hodinka lásky, všedních starostí a pokynů. Teď musíme poslouchat čas.“
• od zviklání Jagem až do konce hry je potlačena Othellova vrozená prostota a ušlechtilost, stane se z něj člověk posedlý jedinou myšlenkou, jeho smýšlení je nápadně podobné Jagovu
„Na krásný papír této knihy se má psát slovo čubka? Co spáchala! Co prý spáchala! Ty veřejná děvko!“
DESDEMONA: „Můj dobrá pane, snad mi věříte.“
OTHELLO: „To tedy ano: jak masařkám na jatkách, co o překot se množí! Ach, pleveli, tak líbezná a vonná, že z tebe rozum bolí, ty neměla ses narodit.“
• v závěru si Othello svou vinu uvědomuje, ale je příliš pozdě
OTHELLO: „A Desdemonin šátek?“
CASSIO: „Už přiznal, že ho pohodil v mém bytě; záměrně, aby vyšel jeho plán.“
OTHELLO: „Já blázen, blázen, blázen!“

OTHELLO: „Napište o mne pravdu: bez omluv i pomluv. Pak dáte zprávu o někom, kdo miloval nemoudře, ale nesmírně, kdo nežárlil snadno, ale v rozčilení pozbyl vší soudnosti, kdo zahodil jak hloupý divoch perlu cennější než celý jeho kmen…“"

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ