1.

Úvod

2.	Zakladatel Carleton Wolsey Washburne

3.	Stručná charakteristika

4.	Učební látka

4.1.	Rozdělení na části

4.2.	Důraz na opakování

4.3.

Cíl

5.	Srovnání Winnetské soustavy s Daltonským plánem a českými základními školami

5.1.	Kritika Daltonského plánu

5.2.	Klady Daltonského plánu

5.3.	Dnešní základní školy

5.4.	Kritika a klady českého školství

6.

Závěr

"Winnetská soustava jako alternativní škola vznikla na začátku 20. století. Jde o alternativní školu, která se pokouší o individualizované vyučování.
Jejím zakladatelem je Carleton Wolsey Washburne (1889-1968). Vznikla v Americe, ve Winnetce (předměstí Chicaga), jako alternativa do té doby rozšířeného Daltonského plánu. Vyplynula z Washburnova zkoumání výchovy v období raného dětství. Washburne sestavil výukový program pro elementární školu a poté založil střední školu na základě winnetského systému, ve které se snažil o co možná nejvýhodnější využití zásady individualizace ve výchově a vzdělávání. Winnetská soustava měla za úkol především překonat nedostatky daltonského plánu, mezi které patřily především jednostranné knižní studium a přílišný individualismus.
Jde o jakýsi systém vyučovacích metod a postupů, který je uspořádaný v určitém orga-nizačním rámci. Je stanovován individuální studijní plán pro žáky, který je vždy na dva roky. Úpravu Daltonského plánu najdeme v rozvržení samostatné a skupinové práce. Jen jednu polovinu vymezeného studijního času zabírá samostatné studium, druhá polovina je potom věnována společným činnostem dětí (dramatizace, diskuse, zaměstnání žáků v klubech, řešení hromadných projektů…). Žáci mají vlastní samosprávu, vydávají si vlastní časopis a věnují se výtvarným a hudebním činnostem.
Učební látka je ve winnetské soustavě rozdělena na dvě části. První část je část klasifi-kovaná. Učivo mají všichni žáci stejné (je pro všechny žáky dáno standartně osnovami), každý žák jej však absolvuje ve svém vlastním individuálním tempu (jako v daltonském plánu), aby mu mohl věnovat tolik času, kolik potřebuje. Ovládá-li učivo, nechá se žák vyzkoušet (jde k testům). Testy nemají funkci známky, jsou pouze hodnotící a mají ukázat, zda žák danou látku zvládl či nikoliv. Při úspěšném splnění testů žák postupuje dále. Při neúspěchu se nepropadá, žák se vrací k opakování a procvičování látky, jsou mu k dispozici tzv. prohlubovací cvičení. Poté jde znovu psát test. Každý den je zařazena do individuální výuky tzv. „volná hodina“, kdy má žák šanci dohnat to, co během normální hodiny nestihl. Učitel má během samostudia funkci nápomocnou a usměrňující, kdy dbá na to, aby se žák nevěnoval příliš dlouho pouze jednomu úkolu či předmětu. Druhá část je neklasifikovaná, je to tzv. „tvořivá část“ výuky. Je založená na praktických úkolech života. Probíhá ve skupinách nebo i hromadně. Jde o diskuse, shromáždění, dramatizaci, kdy se žáci učí spolupráci a socializují se. Skupiny jsou pro tuto fázi výuky tvořeny na základě individuálních zájmů a schopností žáků.
Winnetská soustava klade větší důraz na opakování, neboť to je nedílnou součástí procesu pochopení a zapamatování si. V učebnicích jsou pro kontrolu uvedeny výsledky řešení a jsou zde také testy k dané látce v různých obměnách. To vede k výrazné žákově sebekontrole, což má za následek posílení diagnostické funkce učitele. "