1.

Úvod

2.	Počátky zadlužování

3.	Zahájení růstu zadluženosti

4.	Leasingy, úvěry a hypotéky

5.	Příčiny a důsledky zadlužování

6.

Závěr

“1. PŘÍČINY A DŮSLEDKY ZADLUŽOVÁNÍ
České domácnosti mohly v posledních letech utrácet hlavně díky rychlejšímu růstu reálných mezd a relativně nízkým úrokovým sazbám. Na rychle rostoucím trhu úvěrů domácnostem se zostřovala konkurence mezi jednotlivými poskytovateli, kteří se doslova předháněli v nabídce úvěrů – a značná část spotřebitelů jejich nabídku, vrcholící zejména v předvánočním období, přijala a postupně si zvyká žít na dluh.
Život na dluh a expanze úvěrů českým domácnostem je také výrazem měnícího se životního stylu českého obyvatelstva, který potvrzuje, že ČR i v tomto podstatném parametru dohání západoevropské země.
Zájem o půjčky není ani omezen na specifickou skupinu občanů. O úvěry mají zájem lidé ze všech věkových či příjmových skupin, tedy i lidé s nadprůměrnými příjmy nad 20 000 Kč.
Úvěrová expanze je v současnosti základním zdrojem rostoucí spotřeby obyvatelstva, a tato rostoucí spotřeba je hlavním zdrojem ekonomického růstu. Domácnosti nejvíce utrácí za bydlení, potraviny a rostou i výdaje na dopravu – tedy i dopravní techniku. Zvyšování spotřeby obyvatelstva se ovšem také pojí se zvyšující se inflací.
Průměrné měsíční výdaje na spotřebu jedné osoby byly za první 3 kvartály roku 2007 na výši 8 499 Kč. Oproti tomu se výše disponibilního důchodu pohybovala průměrně na 10 316 Kč na jednu osobu měsíčně. Vychází nám tedy měsíční úspora v průměrné výši 1 817 Kč na osobu. Z toho vyplývá, že domácnosti se zadlužují zejména za účelem zvýšení životního standardu a pořízení dražších komodit, které by si jinak nemohly ihned dovolit.
Rychlé zadlužování by mohlo představovat riziko v případě, že by se objevil některý z nepříznivých faktorů, jako třeba významný pokles cen nemovitostí, prudký růst úrokových sazeb nebo negativní vývoj příjmů domácností. Žádného z těchto jevů se však česká společnost nemá důvod v blízké době obávat, proto zatím není nutné považovat zadlužování českých domácností za příliš znepokojivé. Reálné mzdy by měly nadále růst a ceny nemovitostí ve většině spíše stagnovat.
V souvislosti s účinností insolvenčního zákona (1.1.2008) vyvstává pro mnoho českých domácností hrozba z důvodu nezvládnutí splácení dluhů a následné nutnosti podstoupit insolvenční řízení. Nová forma „oddlužení během 5 let“ však teprve ukáže, co vlastně přinese.
Bankovním domům dluží české domácnosti cca 700 mld. Kč. Kromě velkých bank však na českém trhu operují také další společnosti nabízející půjčky nebo prodeje na splátky téměř na cokoliv. Některé v honbě za klienty rozhodně příliš seriózně nepostupují. Neověřují bonitu svých zákazníků a často nabízejí peníze „na ruku, bez ručitele“, nejlépe ještě po telefonu do několika minut. Tyto společnosti zabývající se půjčováním peněz nemají na rozdíl od bank oznamovací povinnost, a tudíž výši celkového zadlužení domácností lze odhadovat jen hrubě.
„Plody“ zadlužování již byly patrné v minulosti, a to zejména nárůstem počtu exekucí (za rok 2006 okolo 300 000). To by insolvenční řízení mělo omezit.
V případě omezení rizik u bankovních domů se udála důležitá věc, v listopadu 2005 bylo podepsáno memorandum mezi bankovními a ostatními finančními subjekty o vzájemné výměně dat. Vznikla společná databáze monitorující úvěrové vztahy u nás. Cílem vzájemného sdílení dat, je lépe odhadnout rizikovost úvěrových žádostí a odhalit neseriózní zákazníky, což pomáhá omezit rizika plynoucí z neznalosti nebo z podvodného jednání některých žadatelů o půjčku."

Obsahuje grafy. Čistý text dosahuje cca 4 stran.