A) Teorie práva

1.	Historický vývoj českého státu a práva

1.1	Charakteristika jednotlivých období

1.2	Periodizace práva v Čechách a na Moravě

1.3	Právo raného feudalismu

1.4	Kodifikace horního práva v českých zemích

1.5	Stavovská monarchie

1.6	Prameny práva za feudalismu

1.7	Prameny práva v jednotlivých periodách vývoje římského práva

1.8	Recepce římského práva v českých zemích

2.	Pojem, funkce a struktura práva jako sociálního normativního systému

2.1	Vztah k jiným normativním systémům ve společnosti

2.2	Co je to právo

2.2.1

Jeho charakteristika

2.2.2

Obsah práva

2.3	Právní zásady

2.4	Tvorba a realizace práva

3.	Prameny (forma) práva

3.1	Jejich vznik

3.2	Specifické znaky

3.3

Druhy

3.4	Prameny (forma) práva

3.5	Právní skutečnosti

4.	Obsah práva

4.1	Pojem, struktura a klasifikace právních norem

4.2	Platnost právních norem

4.3	Účinnost a působnost

4.4	Právní norma

5.	Právní vztahy

5.1	Předpoklady

5.2

Prvky

5.3

Obsah

5.4	Právní vztahy a jejich prvky

6.	Aplikace práva jako zvláštní forma realizace práva

6.1	Akt aplikace práva

6.1.1

Platnost

6.1.2

Pravomoc

6.1.3

Vykonatelnost

6.1.4

Druhy

6.2	Mezery v právu

6.3	Aplikace práva podle analogie

6.4	Druhy aktů aplikace práva

6.5	Interpretace a aplikace práva podle analogie

6.6	Postup a proces aplikace práva

7.	Význam interpretace práva

7.1	Její druhy

7.2	Interpretace (výklad) práva

8.	Zákonnost jako předpoklad právního státu a metoda vládnutí

8.1	Systém záruk zákonnosti

8.2

Zákonnost

8.2.1

Principy

8.2.2

Zásady

9.	Právní kultura kontinentálně evropská a angloamerická

9.1

Prameny

9.2	Postavení soudce

9.3	Právní kultura kontinentálně evropská a angloamerická (anglosaská)

10.	Právní vědomí

10.1	Charakteristika pojmu a obsahových složek

10.1.1

Poznání

10.1.2

Hodnocení

10.1.3

Rozhodování

10.1.4

Postoje

10.2	Právní vědomí

B) Občanské právo

1.	Pojem, předmět, struktura, funkce a zásady občanského práva

1.1	Občanské právo jako základ soukromého práva

1.1.1

Pojem

1.1.2

Předmět

1.1.3

Prameny

1.1.4

Metody

1.2	Občanskoprávní vztahy a jejich charakteristika

1.3	Zásady občanského práva

2.	Subjekty občanskoprávních vztahů

2.1	Pojem a charakteristika subjektů právních vztahů

2.2	Jednotlivec jako subjekt

2.2.1

Způsobilost k právním úkonům

2.2.2

Její omezení či odnětí

2.2.3

Osoby fyzické a právnické

2.3	Právní subjektivita

2.3.1

Fyzická osoba

2.3.2

Způsobilost k právním úkonům

2.4	Právnická osoba jako subjekt občanského práva

3.	Odpovědnost v občanském právu

3.1	Odpovědnost jako právní kategorie

3.1.1

Občanskoprávní institut odpovědnosti za škodu

3.1.2

Bezdůvodné obohacení

3.2	Odpovědnost za škodu v občanském právu

3.3	Předcházení škodám

3.4	Bezdůvodné obohacení

4.	Občanské právo závazkové

4.1	Pojem a charakteristika závazkových práv

4.1.1

Jejich význam a postavení v systému práva

4.1.2

Nejčastější druhy závazkových vztahů

4.1.2.1

Vznik, změna, zánik

4.2	Závazkové vztahy

4.3	Zajištění závazku v občanském právu

4.4	Zánik závazků

4.4.1

Promlčení

4.4.2

Prekluze

4.5	Druhy občanskoprávních smluv

5.	Dědické právo

5.1	Současná úprava a vývoj

5.2	Konstrukce dědického práva

5.2.1

Dědění jako jeden ze způsobů nabývání vlastnictví

5.2.2

Dědění ze zákona a ze závěti

5.2.3

Předpoklady dědění

5.2.4

Vydědění

5.3	Dědění ze zákona, ze závěti

5.3.1

Správce dědictví

6.	Právní úkon jako předpoklad vzniku závazků

6.1	Pojem, charakteristika a náležitosti právních úkonů

6.1.1

Platnost

6.1.2

Účinnost

6.1.3

Důvody neplatnosti

6.2	Pojem a náležitosti právních úkonů

6.3	Občanskoprávní úkony a jejich neplatnost

7.	Vlastnictví a jiná věcná práva

7.1	Institut vlastnictví

7.1.1

Nabývání vlastnictví

7.1.2

Obsah a význam vlastnických práv

7.1.3

Držba a práva k věcem cizím

7.2	Práva věcná

7.2.1

Vlastnictví

7.2.2

Spoluvlastnictví

7.2.3

Společné jmění manželů

7.3	Zástavní právo

7.3.1

Vznik

7.3.2

Zajištění závazků

7.4	Práva k cizím věcem

7.4.1

Zástavní právo

7.4.2

Zadržovací právo

8.	Vztah občanského, pracovního a obchodního práva

8.1	Občanské právo jako základna a východisko jednotlivých soukromoprávních odvětví

8.2	Vztah občanského a obchodního práva

9.	Ochrana osobnosti v občanském právu

9.1	Občanskoprávní garance práv zakotvených v Listině práv a svobod

9.2	Všeobecné osobnostní práva, jejich ochrana

9.3	Ochrana osobnosti v občanském právu

10.	Občanské právo procesní a jeho prameny

10.1	Zásady občanskoprávního řízení

10.2	Občanské právo procesní

10.2.1

Prameny

10.2.2

Občanskoprávní řízení

10.2.3

Zásady občanskoprávního řízení

10.3	Charakteristika rozhodnutí v občanskoprávním řízení

10.3.1

Rozsudek

10.3.2

Usnesení

10.3.3

Platební rozkaz

10.4	Subjekty občanskoprávního řízení

C) Trestní právo

1.	Trestní právo jako odvětví veřejného práva

1.1	Vymezení charakteru veřejného práva a jeho znaků

1.1.1

Pojem

1.1.2

Předmět a charakteristika trestního práva

1.1.3

Vztah k jiným právním disciplínám

1.2	Trestní právo

1.2.1

Pojem

1.2.2

Předmět

1.2.3

Prameny

1.3	Právní jistota a její odraz v trestním právu

2.	Trestní právo hmotné a procesní

2.1	Charakteristika

2.2

Struktura

2.3

Prameny

2.4	Vztah mezi právem hmotným a procesním

2.5	Trestní řízení

2.5.1

Pojem

2.5.2

Předmět

2.5.3

Prameny

2.6	Působnost trestního řízení (trestního řádu)

2.7	Trestní zákon - struktura

3.	Význam a charakteristika zásad trestního práva hmotného a procesního

3.1	Užití v trestním řízení

3.2	Základní zásady trestního řízení

3.3	Zásady trestního práva a jejich význam

4.	Trestný čin

4.1	Materiální a formální stránka trestného činu

4.2	Vývojová stadia trestného činu

4.3	Viktimologie

5.	Subjekt trestného činu

5.1	Trestní odpovědnost

5.2

Pachatel

5.3	Spolupachatel

5.4	Účastník trestného činu

5.5	Postavení pachatele v trestním procesu

5.6	Mladistvý v trestním právu

5.7	Obviněný jako strana trestního řízení

5.8	Základy trestní odpovědnosti

5.9	Soudnictví ve věcech mládeže v českém právu

5.10	Úloha a význam probační a mediační služby

6.	Vybrané instituty trestního práva

6.1	Charakteristika a význam

6.1.1

Okolnosti vylučující trestnost

6.1.2

Okolnosti způsobující zánik trestnosti

6.1.3

Nedostatek trestnosti

6.1.4

Omyl v trestním právu

6.1.4.1

Pojem

6.1.4.2

Druhy

6.1.4.3

Zvláštní případy skutkového omylu

6.2	Význam a důsledky omylu v trestním právu

6.3	Okolnosti vylučující protiprávnost

7.	Sankce v trestním právu

7.1	Charakteristika, funkce, tresty a ochranná opatření a jejich ukládání

7.2	Funkce sankcí v trestním právu

7.3

Druhy

7.4	Účel trestu upuštění od potrestání

7.5	Ukládání trestů

7.6	Zánik trestnosti a trestu

7.7	Zahlazení odsouzení

7.8	Pravomoci prezidenta republiky v trestním právu

8.	Reflexe změn společenského uspořádání v trestním právu

8.1	Nové skutkové podstaty trestných činů dle posledních novel trestního zákona

8.1.1

Problémy jejich odhalování a možnosti řešení

8.2	Trestné činy hospodářské

8.3	Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných

8.4	Trestné činy proti rodině a mládeži

9.	Účastníci trestního řízení

9.1	Vymezení účastníků a jejich postavení

9.2	Zjišťování objektivní pravdy

9.3	Metody dokazování, výslech, apod.

9.4	Hlavní líčení v trestním procesu

9.5	Subjekty trestního řízení

10.	Úloha trestního práva v současné společnosti.

10.1	Postavení trestního práva při realizaci lidských práv a svobod

10.2	Jeho vliv na formování právního vědomí a postojů k právu

10.3	Problém efektivnosti trestního práva

10.3.1

Postoje k právu a efektivnosti trestního práva

"2.2 TRESTNÍ ŘÍZENÍ – POJEM, PŘEDMĚT, PRAMENY
Trestní řízení
Je zákonem upravený postup orgánů činných v trestním řízení, případně i jiných osob zúčastněných na trestním řízení.
Základním účelem trestního řízení je ochrana veřejného zájmu na spravedlivém potrestání pachatele ústavně souladným postupem a tím zabezpečení principu panství práva, tj. - zajistit realizaci trestního práva hmotného.

Úkolem je :
- náležitě zjistit, zda byl trestný čin spáchán,
- zjistit pachatele a uložit mu podle zákona trest nebo ochranné opatření,
- účinné rozhodnutí vykonat, popřípadě jeho výkon zařídit,
- dále působit k upevňování zákonnosti, k předcházení a zamezování trestné činnosti
a k výchově občanů.

Trestní právo procesní.
Je odvětví práva, které chrání zájmy společnosti a ústavní zřízení České republiky, práva
a oprávněné zájmy fyzických a právnických osob před trestnými činy tím, že upravuje postup orgánů v trestním řízení, případně i jiných osob zúčastněných na trestním řízení, při zjišťování trestných činů, při rozhodování o nich a při výkonu rozhodnutí a při předcházení
a zamezování trestné činnosti. Tím upravuje trestní právo procesní také vzájemné procesní vztahy těchto orgánů a osob.
Trestní řád stanoví pravomoc a působnost orgánů činných v trestním řízení, kterými jsou soud, státní zástupce a policejní orgán.
Pravomocí orgánů činných v trestním řízení rozumíme soubor prostředků, které jsou orgány činné v trestním řízení oprávněny použít ke splnění účelu trestního řízení

2.3 PŮSOBNOST TRESTNÍHO ŘÍZENÍ (TRESTNÍHO ŘÁDU)
Působnost trestního řádu
Obecně působnost trestního řádu znamená vymezení okruhu společenských vztahů, na které tento zákon dopadá - určení rozsahu právní regulace podle hledisek co, kdo, kde a kdy
(případně od kdy do kdy) se řídí touto právní normou.
Předpokladem působnosti každé právní normy je, aby byla zákonným způsobem vyhlášena ve Sbírce zákonů - aby nabyla platnosti a posléze i účinnosti.

1. Působnost věcná
Znamená určení okruhu společenských vztahů na které dopadají ustanovení trestního řádu.

2. Působnost osobní.
Dává odpověď na otázku vůči komu tento zákon působí. Osobní působností tak rozumíme vymezení okruhu osob, které v té či oné míře podléhají režimu právní regulace obsažené
v trestním řádu a jsou tedy nositeli procesních práv a povinností v řízení konaném podle trestního řádu.
§ 10 - Vynětí z pravomoci orgánů činných v trestním řízení - Z pravomoci orgánů činných
v trestním řízení jsou vyňaty osoby požívající výsad a imunit podle zákona nebo
mezinárodního práva:
Osoby vyňaté podle zákona jsou :
- prezident republiky,
- poslanci a senátoři Parlamentu České republiky,
- soudci Ústavního soudu,
- soudci soudů České republiky.
Privilegium nestíhatelnosti v podstatě spočívá v tom, že orgány činné v trestním řízení jsou především omezeny v možnosti tyto osoby stíhat jako obviněné v trestním řízení. Mohou být však omezeny i v jiných směrech - např. v nemožnosti vyslýchat je jako svědky, provádět
u nich osobní či domovní prohlídku, aj."

Studijní obor Sociální pedagogika, předmět Základy práva. Rozsah jednotlivých otázek je 1 až 8 stran. Některé kapitoly části B) a C) čerpají ze zákonů.