1.	Pojem motivace

1.1.

Motivace

1.2.

Motiv

1.3.	Principy motivace lidského chování

2.	Potřeby – pojem a základní třídění

2.1.	Potřeby nižší

2.2.	Potřeby vyšší

3.	Zákony motivace podle Maslowa

4.	Jiné teorie uspokojování potřeb

5.

Zájmy

6.	Motivace v profesi autorky

"1. POJEM MOTIVACE
Pojem motivace pochází z latinského slova movere = hýbati se. Vztahuje se tedy k příčinám chování, zajišťuje aktivizaci, dává konkrétní cíl a zaměření. Kromě povzbuzování a aktivizování, zahrnuje motivace též procesy prožívání, chtění, přání a snažení. Motivace je souhrn faktorů, vnějších i vnitřních, které jsou hybnou silou lidského chování a prožívání.
Je-li tedy jedinec jakkoli motivován, znamená to, že má důvod, pohnutku k vyvíjení nějaké aktivity. Pohnutky mohou vycházet z okolí, tzv. incentivy, nebo z nitra jedince, lze označit jako introtivy. Zajímavě formuluje pojem motivace Paul Mallone: „Motivace je vnitřní pohon nebojiskra. Jediná osoba, kterou můžete motivovat, jste vy sám.“ (Mallone,P.B.: Mějte je rádi a veďte je. Praha, Práce 1991, str.61).

1.1 MOTIV
Motiv je pohnutka, příčina činnosti či jednání člověka. Jak je již výše uvedeno, můžeme motivy dělit na vnější a vnitřní.
Vnější motivy, ovlivňující chování jedince, vychází z okolí, patří mezi ně odměny slovní, materiální, finanční, dále tresty rovněž jsou možné jen slovní, písemné (důtka), ale též finanční (pokuta) nebo jiného charakteru ( odnětí svobody, zákaz činnosti), dále je možné uvést příkazy, prosby, přání a očekávání druhých, nabídky a pobídky (reklama) či vzory, které mohou vést k nápodobě nebo odmítání.
Činitelé vnitřní vychází ze samotného jedince, z jeho osobnosti a povahových rysů. Nejsilnějšími vnitřními motivy jsou potřeby a pudy, dále zde uveďme zájmy, emoce vyjadřující aktuální stav jedince, jako zamilovanost, radost, touha aj. Nemalý vliv na rozhodování mají zvyky a návyky, postoje a hodnoty vyplývající z individuálního vývoje, životní plány a cíle, jež mohou život ovlivňovat krátkodobě (získat zápočet z psychologie), střednědobě (zdárně ukončit studium na UJEP) nebo dlouhodobě (nalezení perspektivního zaměstnání a zlepšení situace rodiny), s uvedenými příklady souvisí poslední faktor, a to pocit povinnosti a zodpovědnosti.
Podle jiných kritérií lze motivy dělit na vědomé a nevědomé (nejsme si vědomi jejich vlivu na naše chování) nebo pravé a vznešené. Často se stává, že jedinec skrývá pravé pohnutky svého jednání a zakrývá je jinými, společensky přijatelnými. Například učitel toužící ovládat jiné skrývá své pohnutky za kladný vztah k dětem. (Holeček, V., Miňhová, J., Prunner, P.: Psychologie pro právníky. Dobrá Voda, Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk 2003, str.111)"

Zpracováno jako seminární práce z předmětu Základy psychologie na Katedře společenských věd Fakulty životního prostředí Univerzity Jana Evangelisty Purkyně.