1.

Úvod

2.	Působení KSČ v Čechách a na Moravě

2.1.

Vznik KSČ

2.2.	Totalitní diktatura

2.3.	Předlistopadový právní řád

2.3.1.

Ústavní právo

2.3.2.

Významné zákoníky

2.3.3.

Kodexy

2.3.4.

Shrnutí

2.4.	Postoj široké veřejnosti

2.4.1.

Organizované reformační skupiny

3.

Závěr

3.1.	Literatura

" 17. června se pokusil klub Obroda svolat svůj sjezd poboček z českých zemí. Policie ho rozehnala, ale jeho delegáti se shromáždili na jiném místě, a nejenže zvolili své orgány, ale i podepsali petici „Několik vět“, kterou vypracovala skupina kolem Charty 77. Petice žádala propuštění politických vězňů, svobodnou činnost nezávislých iniciativ a sdělovacích prostředků, veřejné diskuse o všech otázkách dějin, politiky, ale i významných investičních akcích. Protože v té době skončilo rušení stanice Svobodná Evropa, mohla veřejnost neustále sledovat, jak den ze dne roste počet podpisů pod petici. A to přesto, že mnozí ze signatářů byli předvedeni ne policii k protokolárnímu výslechu a takřka všechen tisk vedl proti petici pomlouvačnou kampaň.
V létě roku 1989 proběhla celou republikou „legrace s kazetou“. Důvěrný projev M. Jakeše k funkcionářům Západočeského kraje někdo nahrál na magnetofon a lidé, zásobeni rostoucím počtem kopií, propukali v záchvatu smíchu nejen nad ubohou češtinou, ale i nad myslitelským primitivismem prvního představitele moci. Nechuť se přenesla i do řad KSČ a docházelo k novým konfliktům i v jejím vedení. Neboť neustálými připomínkami odsouvalo slíbený Adamcův projev, ve kterém chtěl shrnout smutný stav československé ekonomiky. V té době také ukázal sociologický průzkum, že celá třetina členů KSČ by do ní už znovu nevstoupila. Rozklad moci postupoval. Jakeš se ho pokoušel zastavit politikou tvrdé ruky. V Praze došlo k zatčení řady mluvčích Charty, redaktorů Lidových novin a v Bratislavě se připravoval proces proti skupině předních intelektuálů. To vše jen stupňovalo napětí. V takovém stavu rostoucí izolace a počínajícího rozkladu se ocitla řídící struktura normalizačního systému krátce před 17. listopadem.
Původně povolený studentský průvod k výročí 17. listopadu skončil večer na Národní třídě brutálním policejním zásahem. Policejní jednotky zranily více než 160 lidí, z toho některé velmi těžce. Studenti a herci pražských divadel vstoupili ihned do stávky a následujícího dne se ustavilo v Činoherním klubu z více než desítky neformálních organizací Občanské fórum v čele s Václavem Havlem. Na 27. listopad vyhlásilo dvouhodinovou generální stávku, jejímž hlavním požadavkem byl odchod neschopných vedoucích politiků, záruky občanských svobod a potrestání viníků policejní zvůle. Značnou úlohu v rozvoji hnutí sehrálo i to, že přední funkcionáři svazu mládeže v čele s V. Mohoritou se okamžitě 17. listopadu distancovali od policejního zákroku, odsoudili ho a dali kritice k dispozici časopis Mladá fronta. Vzbouřily se i redakce rozhlasu a televize a opakované záběry z policejního zásahu na Národní třídě a objektivní zpravodajství napomohly k tomu, že se v naší veřejnosti rozhořel spravedlivý hněv."