"1. kapitola
V dnešní době často slýcháme hovořit o nejrozmanitějších krizích a odcizeních. Hovoří se o odcizení člověka sobě samému konzumní orientací života a nereflektovaným stupňováním osobní spotřeby, o odcizení lidské práce, o odcizení člověka přírodě, jenž směřuje velmi spolehlivě k lidskému sebezničení. Francouzská reprezentantka filosofie existence, osobnost na poli feministického bádání, Simone Beauvoirová ve své práci Druhé pohlaví vysvětluje z historických a existenciálních pozic další z aspektů lidského odcizení - a to odcizení ženy jako svobodné bytosti mužským živlem. Snaží se odhalit "velký historický omyl", od pradávna podřízené postavení ženy ve vztahu k muži, "jak v reálném životě od prvopočátků, tak i ve zdánlivém zbožňování ženy v mýtech, které okolo ní upředl a jí vnutil muž svou obrazností, svou převahou, svou mocí"2). (pozn.č.1.)
-------------------------------------------------------------
pozn.č.1.
Samozřejmě, že výraz "od pradávna, od prvopočátků podřízené postavení ženy" vzbuzuje námitku. Z feministického bádání (které, jak se zdá, přispívá k celostnímu zkoumání kulturního vývoje a tak mnohé chybějící či opomíjené údaje nacházíme právě v jeho zdrojích) víme, že před patriarchálními civilizacemi a společnostmi existovali společnosti matriarchální či spíše společnosti partnerské, gylanické. (Slovo matriarchát totiž neodpovídá etymologicky tomu stavu, o kterém má vypovídat. Vytváří jaksi představu, že před patriarchátem, vládou mužů, existovalo něco podobného, také vláda, pouze s tím rozdílem, že se jednalo o vládu žen. To je ovšem představa zkreslující a zatemňující pochopení problému, o nějž běží.) V českém překladu k tomu najdeme vynikající záležitost v podobě práce Riane Eislerové Číše a meč, kterou nezbývá nežli doporučit ke čtení.
-------------------------------------------------------------
Simone Beauvoirová používá pro pochopení jevu odcizení ženy ve vztahu k muži model Hegelovy analýzy pána a raba... "Muž reprezentuje v historii aktivní, svobodný živel lidství, jehož počátkem je překonání pouhého života odvahou k smrti v boji. Reprezentuje tedy plně i to, co znamená být člověkem, protože riskovat život se ukazuje v počátcích lidství důležitější, než život dávat..."3) Tato okolnost ukazuje na fakt, že žena je vůči muži chápána jako podřízená. Existuje zde vědomí - přirozeného, od nepaměti, tedy jedině správného, jednou už daného - podřízeného postavení ženy. V tomto smyslu je žena vnímána jako druhá.
Nad pojmem druhého se autorka zamýšlí obecněji a to jako nad kategorií základní pro lidské myšlení. "Kategorie druhého", píše Beauvoirová, "je tak původní jako vědomí samo."4) Poukazuje na dvojici jako na základní jednotku, kde obě poloviny jsou k sobě připoutány. Dvojice je prostě syntetický pojem. V tomto smyslu dále objasňuje podstatnou charakteristiku ženy jako druhého v celku, jehož oba díly jsou jeden druhému nezbytné, komplementární. Dělení a rozdělení společnosti podle pohlaví pak tedy není možné. Autorka to vyjadřuje větou: "Pohlavní odlišnost je skutečně pouze biologický fakt, nikoliv nějaký moment lidských dějin."5)
Oproti tomu Beauvoirová upozorňuje na již zmíněné postavení ženy jako druhého ve smyslu podřízeného a odhaluje u tohoto pojetí druhého jeho relativitu. Příklad rodáka a cizince je pro autorku událostí, kdy jedinci i skupiny jsou nuceni uznat reciprocitu, "vzájemnou výměnnost" svých vztahů. Cestuje-li totiž rodák (první), pozoruje, že na něj tamější rodáci pohlížejí jako na cizího (druhého). Z nadřízeného, domácího, prvního se stává podřízený, cizinec, druhý a naopak. Ví se tedy o relativitě, reciprocitě stavu "být nadřízený" či "být podřízený", což odkazuje právě k vzájemné výměnnosti těchto stavů .Jak je tedy potom možné, táže se Beauvoirová, že tato reciprocita nebyla uznána mezi pohlavími, "že jeden z termínů se zde utvrdil jako jediný podstatný, popíraje každou relativnost vzhledem ke svému opaku, který definuje jako ten čistě druhý?".6) Tato situace zůstala i přes některé změny (vesměs povrchní) od řeckého starověku až po naše dny stejná. Zvláštní postavení ženy je určeno tím, že žena jako lidská bytost je autonomní svobodou, "ale objevuje sama sebe a provádí svou volbu ve světě, v němž jí muži vnucují, aby se považovala za druhou (podřízenou), a chtějí z ní udělat objekt, ponechat ji v imanenci, protože její transcendence bude vždy překročena jiným podstatným a svrchovaným vědomím".7) Transcendence ženy bude překročena vědomím muže, jenž má v již zmíněném hegelovském významu takovou pozici v přírodě, z níž transcenduje v protikladu k ženě, která koná. (Jejíž práce je příliš jednoduchá, vyžaduje trpělivost a pasivitu, a neposkytuje podle autorky stejné možnosti přístupu k uchopení světa. Nestejné možnosti plynou z výhodnějšího postavení muže. V kuchyni "žena musí poslouchat oheň a vodu, počkat až se cukr rozpustí, těsto vykyne, až prádlo uschne, až ovoce uzraje".8)) I hospodářsky představují ženy a muži téměř dvě kasty. Přes zdánlivě stejné možnosti mají muži vždy výhodnější postavení, vyšší mzdy a vyšší naději na úspěch "než jejich nedávné konkurentky. Vedle konkrétní pravomoci mají muži prestiž, jejíž tradici nadále celá výchova dítěte udržuje. Přítomnost zahrnuje minulost, v minulosti dělali dějiny muži."9) Těmito a výše uvedenými myšlenkami se Simone Beauvoire snaží proniknout prostřednictvím podrobného popisu a širokého pohledu jak z biologicko-lékařského, tak ze sociologického, historického či právně-dějinného hlediska, k podstatě otázek typu: proč se žena nedožaduje být subjektem vůči muži a vnímá Ho jako Absolutno a sebe jako druhého, jaké mechanismy ji udržují v pozici druhého jakožto podřízeného, závislého a tím i vykořisťovaného."

V práci chybí přehled literatury, na niž se v textu odkazuje.