1.

Úvod

2.	Proměny ve vzdělávání

3.	Moderní trendy

3.1	Vyučovací metody

3.2	Styly výuky

4.

Závěr

5.	Seznam použité literatury a pramenů

"2.1 Vyučovací metody
Vyučovací metody můžeme definovat jako záměrné uspořádání obsahu vyučování, které směřují k dosažení vzdělávacích cílů. Mají usměrňovat učební proces žáka a zaměřují se na zprostředkování učebního obsahu.
S moderními vyučovacími metodami se dnes setkávají i žáci základních a středních škol, používání moderních multimediálních prostředků se stává běžnou praxí. Bohužel ne všude je možno vybavit školní prostory moderní technikou, a tak se stává, že chybějící finanční pro-středky jsou získávány od rodičů, což je konkrétně i můj případ.
Největší rozvoj vyučovacích metod je dnes ve vzdělávání dospělých, které realizují sou-kromé vzdělávací instituce, které jsou schopny doslova „ušít na míru“ vzdělávání ve všech oblastech. Dělení znázorňuje obrázek.

tabulka

Mezi nejmodernější metody řadíme postupy, které jsou založeny na skupinové kreativitě. S těmi se setkáme většinou v profesním vzdělávání dospělých, které je součástí vzdělávání dospělých. I zde platí, že metod je mnoho. Pro pořádek uvedu ty nejznámější: team building, brainstorming, brainwritting, metoda CNB (Collective Notebook), metoda Pro-Kontra, meto-da Černé skříňky, různé morfologické metody – používají se při výuce a výcviku specialistů v designu nebo moderních technologií.

2.2 Styly výuky
Jak již bylo výše zmíněno, jednotlivé styly výuky se také mění, ale např. styl hromadného neboli frontálního vyučování, který se používal od přelomu 16. a 17. století, je tu dodnes. Výhod tohoto stylu je velice málo a nevýhod hodně, již jsem se o něm zmínil. Je velký předpoklad, že tento styl vyučování zde bude ještě řadu let.
Pojďme se podívat na ostatní styly, které jsou na vzestupu a žáky jsou vcelku oblíbeny.
- individualizovaná výchova: tento systém se původně nazýval „deltonský plán“ a autorka si představovala školu jako laboratoř, kde budou děti pracovat a experimentovat. S poskytnutou svobodou získají žáci zodpovědnost, musí se spoléhat na sebe a jejich vý-voj je vzestupný
- projektová výuka: podstatou je zcela jiné uspořádání učební látky, kdy mají žáci s pomocí vyučujícího vyřešit úkol úzce spjatý s praxí. Projekt je sám motivem a vychází z reality, je rozvíjena tvořivost. Nevýhodou je časová náročnost na přípravu, ale děti mají tento styl nejraději.
- diferenciovaná výuka: je pokusem o zlepšení frontální výuky seskupením žáků do skupin podle určitých kritérií, slabšími žáky je to vnímáno bohužel negativně.
- skupinové vyučování: systém rozdělení žáků do skupin, řeší se buď stejné úkoly, nebo úkoly odpovídající úrovni skupiny. Předpokladem je aktivita žáků, kteří nejsou stavěni před hotové poznatky, ale problémy, jejich řešení vyžaduje spolupráci.
- programovaná výuka: řízené vyučování, při kterém jsou rozebírány malé, ale logicky uzavřené úseky.
- problémové vyučování: snaha o překonání tradičního vyučování, založeno na intenzivním, aktivním a samostatném myšlení žáků."

Univerzita J. A. Komenského, obor studia Vzdělávání dospělých, seminární práce do předmětu Moderní vzdělávací technologie.
Práce obsahuje 1 tabulku o rozsahu 0,5 strany.