"„Znásilnění je jakýkoli sexuální akt, k němuž je člověk přinucen násilím.“
Takto je definováno znásilnění v knize od Helen Benedict „To není vaše vina!“.
Hodně lidí si myslí, že znásilněna může být jen žena, která je pěkná, vyzývavě oblečená a mladá. A také to, že to je čistě jen sex, ke kterému je přinucena. Já jsem se ale rozhodla, že to vyvrátím. Zaměřím se proto na znásilnění mužů, starších žen, dospívajících a na incest.
Myslím si, že v této době je toto téma hodně aktuální. Například v USA je odhadem znásilněna každých 5 minut jedna žena. A to už je docela dost. Znásilnění není jen sex, ale i vynucený orální či anální sex a dokonce i sexuální obtěžování, které není završeno. Toto ale mnoho lidí nebere. Málo kdo asi ví, co si všechno po znásilnění žena protrpí. Tady uvádím několik neobvyklejších případů.
Po znásilnění přicházejí deprese (Skličující není jen samotné znásilnění, ale i to, že se žena musí vyrovnávat s nejrůznějšími reakcemi na ně. Jedna ze studií prokázala, že deprese, která se projevuje úzkostí, skleslostí a neklidem, je nejběžnější ze všech reakcí. Deprese bývají obzvlášť těžké v prvním měsíci, ale většina žen zahrnutých do studie se z nich dostala během šesti měsíců.), ztráta sebeúcty (Je jedním z průvodních jevů deprese, protože pocit sklíčenosti zpravidla způsobí, že se žena začne nenávidět. Může se na sebe zlobit například kvůli tomu, že byla znásilněna, a proto se příště již nedokáže bránit, nebo že jí dokonce přestane záležet na tom, co se s ní bude dít. Další formou ztráty sebeúcty je odpor k vlastnímu tělu. Po znásilnění si může žena připadat tak pošpiněná, že opovrhuje svou ženskostí a věří, že jí opovrhují i ostatní..), proměnlivé emoce (Pocity prudce kolísají, v jednu chvíli je oběť znásilnění v naprostém klidu a vzápětí se jí rozbuší srdce, roztřesou nohy a začne plakat. K takovým zvratům nálad dochází spontánně a nekontrolovaně. Má pocit, jako by se v ní něco porouchalo. Takto se tělo vyrovnává se šokem.), fyzické potíže (Po znásilnění se zcela běžně dostavuje ztráta chuti či nevolnost, a to zejména po vynuceném orálním sexu. Přicházejí poruchy spánku, podráždění pochvy, jako je svědění, pálení nebo bolest. Dále to můžou být ztuhlé končetiny, bolesti žaludku a hlavy. Někdy přijdou i choroby, které se znásilněním zdánlivě nesouvisí: chronická rýma, chřipka a další, mnohem závažnější onemocnění.), zpětné vzpomínky (Výjevy ze znásilnění a vzpomínky na ně často oběti dlouho pronásledují. Objevují se znenadání nebo je vyvolá nějaká vnější okolnost, například muž podobný násilníkovi, místo činu nebo doba, kdy se to stalo. Některé ženy, které byly napadeny ve spánku, se po určitý čas budí každou noc přesně ve chvíli, kdy byly znásilněny. Jestliže k činu došlo během nějaké každodenní činnosti, stanou se zřejmě vzpomínky obzvlášť mučivé, protože jejímu opakování se prostě nedá vyhnout- například cestě do práce nebo procházení určitou uličkou. Tyto vzpomínky se dají přemoci záměrným navštěvováním místa činu tak dlouho, dokud se oběti nestane lhostejným.), noční můry (Zlé sny o znásilnění se mohou stát skutečným prokletím, neboť oběť nutí prožívat znovu a znovu prožitou hrůzu, ale na druhou stranu mohou přinést úlevu. V jedné studii týkající se 92 obětí znásilnění popisuje 29 žen z nich sny, které lze rozdělit na 2 typy: na sny, v nichž se žena pokouší násilníkovi ubránit, ale probudí se s pláčem a pocitem frustrace, protože to nedokázala, a na ty, v nichž se jí to podaří. Druhý typ se zpravidla objevuje až později, když se již žena poněkud zotavila.), fobie (Jejich výskyt po znásilnění je velice rozšířený a silně znepokojivý, protože fobie patří k symptomům, které ženu přesvědčí, že přestává být normální. Souvislost některých fobií se znásilněním je zřejmá: žena se obává například mužů, kteří vypadají jako útočník.), neurotické nebo nutkavé návyky (Žena může propadnout podivným nutkavým návykům, například častému mytí.), nedůvěra v realitu (Například potíže uvěřit v to, že se to vůbec stalo a to třeba i po několika týdnech.), nesmyslné riskování (Znásilnění otřese pocitem bezpečí; způsobí strach z mužů a z osamělosti. Mnoho žen si začne dokazovat, že se nebojí. Vyhledávají potom nebezpečí a někteří lidé mohou takovéto jednání považovat za pokus přivolat další znásilnění nebo za projev sebedestruktivní psychické lability. Ti jsou však na omylu- jedná se o vyjádření vzdoru.).
Snad každá žena si po znásilnění položí otázku: „Bude mě ještě někdy bavit sex?“
Odpověď zní: „Bude, ale ne hned.“ Přístup ženy k sexu mohou značně zkomplikovat dvě okolnosti: zda při znásilnění prožila orgasmus a zda byla ještě panna."