1.

Úvod

2.	Vymezení pojmu lobbying

3.	Způsoby regulace lobbyingu

3.1.	Regulace lobbyingu v zahraničí

3.2.	Regulace lobbyingu v České republice

4.

Závěr

5.	Seznam použité literatury

"1. VYMEZENÍ POJMU LOBBYING
Značné obtíže přináší už samotné vymezení či definice pojmu lobbying. Pojem lobbying nebo lobbování pochází z anglického slova lobby (původně vrátnice, předsíň, v přeneseném smyslu zájmová skupina) a znamená soustavné prosazování skupinových zájmů zejména v médiích, na veřejnosti, u orgánů státu a jeho představitelů. V širší podobě je lobbování součástí public affairs, tzv. managementu veřejných záležitostí.
Název se patrně odvozuje od prastarého zvyku, kdy se prosebníci (římští klienti) shromažďovali v předsíni vlivných osob, panovníků a později i poslanců a dalších vlivných osob. V historických společnostech se tedy jednalo o způsob, jak se poddaní a podřízení snažili ovlivnit rozhodování mocnějších ve svůj prospěch, případně ve prospěch své skupiny. V moderních demokratických státech, kde se státní moc chápe jako delegovaná občany ve volbách a zprostředkovaná volenými zástupci (např. poslanci), je styk poslanců s voliči nezbytný a žádoucí. Je ústavně zaručen jako petiční právo. Proto mají volení funkcionáři a poslanci své kanceláře a hodiny pro veřejnost. Na druhé straně může takové ovlivňování snadno přejít v korupci, tedy zneužívání svěřené pravomoci k soukromému či skupinovému prospěchu.
Obdobnou definici pojmu předkládá Termann, který lobbying chápe jako způsob, jak pomocí schopných a vlivných lidí ovlivnit osoby, které rozhodují o výsledku vyjednávacího procesu. Lobbying provozují specializované firmy, nejrůznější zájmové svazy a sdružení, stejně tak i jednotlivé osoby. Lobbisté nebývají pro veřejnost příliš viditelní, ale jejich vliv je pro řadu jednání často určující. Termann dále definuje lobbistu jako člověka, který se dokáže za krátkou dobu propracovat k lidem, kteří rozhodují. Jeho úkolem je v několika minutách výstižně a zajímavě sdělit své poselství, neboť mocní lidé nemají čas vše analyzovat. Proto musí být lobbista velmi přesvědčivý v krátkém čase. Jeho sdělení musí v cílovém subjektu zanechat silný dojem. Neoficiální finanční příjmy z lobbyingu se pak vážou především k výběrovým řízením na státní zakázky různého druhu a lobbying takto zaměřený má mnohdy blíže ke korupci. I z tohoto důvodu vzbuzuje lobbying v České republice negativní emoce zatímco v zahraničí jde často o uznávané povolání.
Další z řady definic považuje lobbying za čistě nátlakové jednání, jehož cílem je dosáhnout pro sebe žádoucích výsledků. Působení lobbistů se podle této definice orientuje na subjekty, které mají rozhodovací pravomoci a lobbistickými skupinami mohou být sociální skupiny různého typu. Mohou to být korporace, občanská sdružení, obchodní asociace, ale i další skupiny veřejnosti. Lobbying pak používá k prosazování vlastních zájmů různých forem nátlaku.
O objektivní definici pojmu lobbying se pokouší Gajdoš z Institutu pro politickou a ekonomickou kulturu. Vzhledem k mnoha nejasnostem a nejednoznačnostem požaduje, aby ideální definice pojmu lobbying postihovala:
1) vymezení lobbingu vůči korupci;
2) vymezení lobbingu vůči reprezentaci prostřednictvím volených zástupců;"