Učení nemusí být jen mučení…

Ke konci školního nebo akademického roku přemýšlí mnoho studentů, školáků, jak se co nejefektivněji naučit, pochopit, zapamatovat si velké množství studijní látky. Přinášíme vám několik praktických poznatků pedagogické psychologie, jak zlepšit vlastní učení a obstát tak při zkoušce. Oslovili jsme psycholožku paní Mgr. Kateřinu Königovou, která se dlouhodobě věnuje pedagogicko-psychologickému poradenství a problematice učení a učí na konzervatoři Jana Deyla v Praze 1.

Musí učení vždycky bolet?
„Učení je celoživotní proces, učíme se od prvního nadechnutí na tomto světě až do konce života, není to jen záležitost školou povinných. Učíme se často hrou. Například zejména dětem v předškolním věku, jestliže není potlačována přirozená zvídavost, působí takové učení hrou radost a je spojeno s pozitivními pocity. Radost má dítě také ze samotných výsledků učení. Jsou to nově osvojené dovednosti, vědomosti, činnosti, které pak také rádo opakuje a rozvíjí.“

Jak se vlastně učíme?
„Učíme se záměrně i nezáměrně, vědomě i nevědomě, učíme se bohužel i věci, které nám příliš neprospívají. Do procesu učení vstupují ještě další faktory, zejména paměťové schopnosti, motivace a naše předchozí zkušenosti a vlastní učební strategie, kterou si, ale často, pokud se na ni vědomě nezaměříme, ani neuvědomujeme.“

Mohla byste našim čtenářům představit nějakou seriózní metodu?
„Mezi lidmi existují značné rozdíly, co do efektivity jejich studia. Činitelů, které způsobují tyto rozdíly, je celá řada. Je to ale především náš postoj a naše strategie, to, jakým způsobem k učení přistupujeme.“

Co může ale běžný student udělat pro to, aby se zlepšil v učení?
„Pro zkvalitnění učební činnosti je jedním z hlavních úkolů analýza vlastních učebních postupů spolu s hledáním individuálního optimálního způsobu organizace těchto postupů. V psychologii nazýváme tyto způsoby metakognitivními strategiemi. Metakognice je poznávání vlastního způsobu poznávání, které nám právě umožňuje učení zefektivnit.“

Zní to možná velmi složitě... Když to ale pro naše čtenáře zjednoduším: jde tedy o to, aby každý žák, student, který se chce zlepšit v učení, se důkladně zamyslel nad tím, jak se učí, co mu nejvíce vyhovuje při učení, v jakém prostředí se nejlépe učí, případně s kým se nejvíce naučí – sám, s kamarády, rodiči.
„Ano, je to tak. Mezi nejznámější strategie individuálního učení patří strategie SQ4R Thomase a Robinsona ze sedmdesátých let 20. století. Jedná se o sled činností, který umožňuje rychleji se v učivu orientovat a výrazně zkvalitnit učební činnost.“

Abychom příliš složitě neteoretizovali, mohli bychom si to vyzkoušet spolu se čtenáři?
„Určitě! Vyzkoušejte jednotlivé kroky této strategie aktivně třeba na tomto textu: http://www.stoplus.cz/archiv/zmapovane_nebe.html
1. krok - S – survay. Prozkoumej text, abys viděl o čem je. Prozkoumej nadpisy kapitol, obrázky, nákresy, schémata, abys měl představu a orientoval se v tom, co text obsahuje.
2. krok - Q – questions. Polož si otázky kdo, kde, co, proč, jak a vyhledej odpovědi v textu pro lepší orientaci, ptej se sám sebe, co už o problému, o dané látce víš.
3. krok - 4R – read, reflect, recite, review:
4. krok - Read - pročítej text s průběžnými poznámkami a důkladnějším porozuměním tak, abys mohl na otázky odpovědět
Reflect – reflektuj, promýšlej studovaný materiál ve vztahu k již známým skutečnostem, k objasnění nových zjištění, k vyčlenění klíčových pojmů a principů
Recite – přeříkávej důležité informace, fakta, detaily do té doby, než si je snadno vybavíš z paměti
Review – proveď shrnutí toho, co jsi se naučil.

Nutno poznamenat, že pro začátečníky je to možná trochu náročnější metoda. Pokud jste ovšem poctivě postupovali, tak si jistě pamatujete více detailů a chápete text jako celek. Zřejmě důležitý je cvik?
„Ano, začátky bývají náročnější. Spolu s touto metodou je velmi dobré využít metodu kooperativních scénářů, kterou hodnotí většina mých studentů zároveň také jako zábavnou.
Přínosná je především tím, že vyžaduje aktivitu a spolupráci. Bez aktivního přístupu ji totiž není možné používat.“

Postup má několik kroků:
1) Text, kterému se učíme, si rozdělíme do celků v rozsahu kolem 500 – 600 slov.
2) Pracujeme ve dvojicích, kdy se střídáme v rolích reprodukujícího a posluchače.
3) Nejdříve si oba, každý samostatně, přečtou příslušnou pasáž textu.
4) Reprodukující partner ve dvojici se snaží přečtenou pasáž nahlas převyprávět, posluchač si dělá poznámky a po vyposlechnutí partnera opravuje jeho chyby. Doplní to, co bylo opomenuto, provede shrnutí.
5) Následuje diskuse s cílem dospět ke konečnému shrnutí, na kterém se oba partneři shodnou.
6) Po diskusi se celá procedura opakuje, ale s vyměněnými rolemi.

Oba výše uvedené postupy vyžadují vědomý, aktivní přístup. I když vědomé učení je občas náročné, využívání popsaných strategií může přinášet i potěšení z vědomostí s dřívější zkušeností. U druhého postupu je také výhodou spolupráce, která učení může oživit a přinést nové nápady. Velmi vhodné jsou pomůcky jako jsou různá schémata, grafy, kartičky a zejména různé mnemotechnické pomůcky, které vyžadují také tvořivý přístup.

Pokud vás výše uvedené metody zaujaly, tak vám vřele doporučujeme také navštívit webové stránky, které se touto problematikou zabývají: http://www.metakognice.cz. Portál odborně zaštiťuje a spravuje PhDr. Hana Krykorková, CSc. z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, která se dlouhá léta zabývá pedagogickou psychologií a metakognitivním poznáváním.V případě zájmu mohou studenti z příbuzných oborů využít možnost konzultace.

datum: 13.06.2008 | autor: Seminárky.cz

»» kompletní seznam úvodníků