přečtěte si zdarma nové číslo časopisu |
Recentní suroviny: skripta
Základní překladatelské termíny - rusky
Huntington, Samuel: Politický řád v měnících se společnostech
Finanční řízení podniku: otázky ke státní zkoušce
Karel Čapek a kol.: Hovory s Antonínem Švehlou (a o něm)
V ČR funguje více než 80 klasických rozhlasových stanic a jejich regionálních poboček. Díky digitalizaci přibudou určitě další. Přibývají i internetová rádia. Navíc prakticky kdokoli dnes může provozovat s minimálními náklady díky některým webům vlastní rádio. Nepostrádáte-li nadání, příjemný hlas a uvažujete o své profesní kariéře, tak čtěte prosím dále. Pro inspiraci vám přinášíme rozhovor s moderátorkou Hankou Domnosilovou (26 let). Hanka pracuje jako „zprávařka“ 8 let. Sleduje aktuální společenské, politické, sportovní, kulturní dění. Z toho vybírá každý všední den pro posluchače nejzajímavější a nejaktuálnější události.
Hanko, mohla bys nám popsat svoje začátky? Jak ses vůbec k této práci dostala?
Nebyla jsem to dítě, které v pěti letech řekne: „Chci být učitelkou“. To vůbec ne. V 6. třídě mně naše řekla češtinářka, že bych měla dělat v rádiu, jak jsem ukecaná. No a za pár let jsem si řekla, proč ne. Nejdříve jsem šla do místního rádia na hlasové zkoušky. Následovalo asi měsíční zkoušení, hodiny čtení, nahrávání… Ze začátku je to dřina. Správně vyslovovat, nadechovat se, nekoktat. Občas jsem si říkala, že to zabalím, jinak se zblázním, nestalo se. Měla jsem štěstí, že jsem měla trpělivého učitele, zkušeného „zprávaře“, který pro mě byl velkou autoritou. Přiznám se, že první půlrok vysílání se mi můj hlas nelíbil a dokonce jsem se za něj asi i trochu styděla. Naštěstí vedení rádia bylo jiného názoru. Bylo mi 19 a všichni mi říkali, že si ještě sedne … Uběhlo pár let a hlas se skutečně změnil, nějak zkrátka vyspěl.
A jakou školu jsi vystudovala?
Vystudovala jsem obchodní akademii – obor cestovní ruch. Vždy mě bavilo cestovní a jazyky. V současné době studuji VŠ – sociální patologie (obor, který se zabývá nežádoucími jevy ve společnosti např. kriminalitou, rozvodovostí, nezaměstnaností…).
Dá se tato práce dělat i při škole?
Určitě. Je to vlastně můj případ. S denním studiem by to bylo horší, ale dálkové se dá v pohodě zvládat. Pokud je šéf alespoň trochu tolerantní.
Myslíš, že je třeba nějaké zvláštní vzdělání na tuto práci?
Pokud má někdo vystudovanou žurnalistiku, je to jenom dobře. Podle mě jsou ze začátku důležité tři věci: talent, hlas a inteligence. Pokud jedna chybí, posluchač to vždy hned odhalí. Samozřejmě s léty praxe přicházejí potřebné zkušenosti.
Co máš ráda na své práci a naopak co nesnášíš?
Pořád se něco děje. To je to, co mě vážně baví. Jdu do práce a nikdy nevím, co budu hlásit, co se stane. Jedním z pozitiv je také adrenalin, který nechybí. Typická situace bylo 11. září 2001 v Americe, když zaútočili teroristé. Každou minutu přinášely internetové servery nové informace, nikdo ze začátku nevěděl, co se vlastně stalo. Na „zprávaři“ je, aby zachoval za každé situace chladnou hlavu a zvládal své emoce. Důležitý je také kolektiv. Pokud je v rádiu dobrá atmosféra, bezvadně se pracuje. Já mám to štěstí, že v jednom takovém pracuji. Jedna malá nevýhoda by se našla, a to brzké vstávání. Pokud mám ranní, což je obvykle 3x týdně, tak vstávám ve 4 hod ráno a někdy to není jednoduché. Ale člověk musí, nic jiného mu nezbývá. Je to práce, kde šéf pozná, když nejste v práci.
Vzpomínáš si na nějaké přeřeknutí ve vysílání?
No, nebylo jich málo. Pana Miloše Zemana jsem ve zprávách přejmenovala na Zeminu. Místo Rus Čagin se v éteru ozvalo: „Rus Ča ča ča čagin…“ V počasí jsem řekla, že polojasné odpoledne přejde v oblačné dopoledne. Přesto, že mám od dětství ráda hokej i fotbal, tak jsem zaměnila pány trenéry Brücknera a Hadamczika. To se samozřejmě sportovní fanoušci ozvou a volají do studia. Stane se, že zkomolím celou větu a nedává absolutně smysl. To pak následuje věta: „Takže ještě jednou …“. Párkrát jsem si spletla dopoledne a odpoledne při úvodním pozdravu. Nejhorší je, nezačít se sama sobě smát a hlavně nevnímat, za břicho popadajícího se moderátora, který je se mnou ve studiu.
Co ty a popularita?
U nás „zprávařů“ je to jiné než u klasických moderátorů. Ti jezdí na různé akce, diskotéky, festivaly. Jsou tak více lidem na očích a více se jim otevřou. Ve vysílání jsou s posluchačem více v kontaktu. Práce „zprávaře“ v rádiu je, řekla bych, anonymní. Lidé znají hlas, ale tvář už ne. Takže na ulici mě nikdo nepoznává. Samozřejmě mé okolí ví, co dělám, jsou zvyklí.
Je možné se v rádiu i dál rozvíjet?
Já kromě zpráv dělám reportérku hokeje. Jezdím na zápasy extraligových Pardubic a po každé třetině hlásím, co se za uplynulých 20 min na ledě událo. To mě vážně baví. Občas si mezi novináři připadám jako exemplář, protože reportérek hokeje je jako šafránu. Ale táta mě od dětství ke sportu vedl, tak jsem měla k němu blízko. Navíc mám možnost podívat se do zákulisí extraligy. Kromě sportu se v rádiu starám ještě o kulturní servis, který běží ve vysílání několikrát denně. Je to krátký blok s pozvánkami na různé kulturní akce.
Čím určitě zaujme potenciální uchazeč o místo „zprávaře“?
Určitě hlas je to, co všechny zaujme. Pokud je hlas zajímavý, má uchazeč ze třetiny vyhráno. Obvykle stačí také pár otázek a vedení rádia (nebo ten, kdo uchazeče vybírá) hned pozná, zda je člověk bystrý a má všech pět pohromadě. Důležitá je chuť učit se a být pohodovým spolupracovníkem. Potřeba je mít i všeobecný přehled. Pokud se někdo hlásí na místo moderátora, určitě by měl umět vyslovovat jména zpěváků, skupin i písniček. K tomu jsou potřeba alespoň základy angličtiny. „Zprávař“ by měl mít základní přehled z politické, zeměpisné, sportovní a kulturní scény – hlavně u nás v ČR. To byste se divili, co zájemci o práci dokážou někdy ze sebe dostat. Do rádia se hlásí široké spektrum uchazečů – od naprostých začátečníků po „mistry světa“. Někdy ale právě vysoké sebevědomí je to, co ředitele rádia odradí. Skromnost nikdy neškodí
Hance děkujeme za rozhovor a přejeme mnoho pracovních úspěchů.
Chcete-li si od začátku budovat solidní image, musíte dbát na „kultivovanost jazykového projevu“. To, co v rádiu řeknete, totiž někteří přebírají a považují za jazykovou normu. „Provařit se“ za každou cenu kýčovitým projevem oslníte jen málokoho a na chvíli. Prostřednictvím internetového rádia můžete sdělovat svoje myšlenky, názory, aktivity. Vysílat můžete z kteréhokoliv místa na světě. Vše ovládáte prostřednictvím internetového prohlížeče. My vám konkrétní tip ani adresu dávat nebudeme, necháme to na vás. Stačí zadat do dobrého vyhledávače potřebnou slovní kombinaci a hned vám vyskočí spousta zajímavých odkazů.
datum: 22.09.2008 | autor: Seminárky.cz
Zaregistrujte se a dostávejte nejlepší nabídky jako první.