Jak jsem (ne)ztratil peněženku, aneb pevné nervy během zkouškového!

Po úžasně dlouhých vánočních prázdninách jsem podobně jako řada studentů zamířil z prostředí útulného domova a laskavé náruče rodičů zpět do mé kolejní kobky. Vlakem nebo busem, snažím se vždy nějak využít čas. Většinou však odpočinkem, spánkem. Tentokrát jsem vzhledem k nadcházejícímu zkouškovému období udělal zásadní výjimku.

Jakmile jsem se usalašil v útrobách dálničního korábu, rozbalil jsem si skripta a zahájil tak přípravu na zkoušky. Ještě nikdy se mi nestalo, abych se do učení natolik zahloubal, že bych ztratil pojem o časoprostoru, ve kterém se nacházím. Cesta uběhla příliš hladce i vzhledem k hustému sněžení. Dojezd do cílové stanice mě tedy spíše zaskočil. Popadnul jsem pár svršků, které jsem kolem sebe nahmatal a střelhbitě vyrazil z busu.

Trávil jsem vcelku příjemné odpoledne s kamarádkou doté doby, než jsem zjistil, že mi chybí peněženka se všemi doklady, průkazkami, kreditkou a kapesným. Vůbec jsem si nepřipouštěl, že bych ji mohl ztratit. Opakovaně jsem prohledával všechny kapsy, které se v danou chvíli na mě vyskytovaly. Prošacovaná krosna moje vyhlídky na happyend nadobro zhatila.

Šok, naštvání, rudo před očima. Co teď? Telefonoval jsem na všechny strany. Zmateně pobíhal a rozčiloval se, kam se ta peněženka poděla. Nejvíce mě dopálilo, když mi operátor mojí banky uhlazeně oznámil, že mu je velmi líto, co mě postilo, přesto mi za zablokování mé studentské kreditní karty strhnou „pouhé“ 2000 Kč. Chápete to? Člověk přijde o doklady, peníze a ještě tohle! Na pracovníka oné instituce jsem zvyšoval hlas neúměrně k jeho monotónnímu a klidnému projevu. Vyhrožoval odchodem ke konkurenci. Nic naplat. „Sazebník je platný a podpisem smlouvy s ním souhlasíte. Mohl jste si kartu pojistit,“ zněla jeho poslední reakce. Jako student se snažím ušetřit každou korunu – tedy i na pojištění karty. V tomto případě jsem šetřil na špatném místě. Kartu jsem ale nenechal blokovat. Doufal jsem, že peněženka někde vyplave.
Poté jsem nahlásil celou lapálii na místně příslušném oddělení republikové policie. Naštěstí vše proběhlo velmi rychle. Doplazil jsem se na kolej zničený hledáním a záchrannou mého skromného majetku.

Po ranním probuzení jsem se sebe tázal, zda se mi to nezdálo. Bohužel nikoliv. Sedíc na posteli jsem přemítal, co bych ještě mohl udělat. Napadlo mě zavolat na dispečink oné dopravní společnosti. Světe div se! Řidič Orlobusu a skvělý chlapík v jedné osobě pan Ilja Bezděk mi peněženku s jejím celým původním obsahem vrátil. Dokonce skromně odmítl nabízenou finanční odměnu. Tak jsem ho alespoň podaroval dobrým vínem.
A pak že se mezi námi nevyskytují poctiví a slušní lidé!
Stížnosti píše každý, poděkovat za dobrodiní umí málokdo. Já Vám tedy, pane Bezděku, ještě jednou touto cestou děkuji. Vedle levné nafty, spokojených cestujících, spousty kilometrů bez nehod přeju hlavně pevné zdraví. A vám, čtenáři seminárek.cz, můžu jen doporučit, abyste si raději dávali lepší pozor na své osobní věci, než spoléhali na poctivost druhých. A ani s tím učením to zas tak nepřehánějte :-). Zkoušku můžete skládat i opakovaně, ale ztrácet osobní doklady, klíče a jiné cennosti NE!

Ať vám to pálí během zkouškového!

datum: 09.01.2009 | autor: Seminárky.cz

»» kompletní seznam úvodníků