Trest za příjmení

V prosinci ´08 média informovala o tom, že v Rusku vyhodnocovali televizní soutěž o "největšího Rusa". Pět milionů diváků několik měsíců během loňského roku telefonicky hlasovalo a vybíralo z desítek kandidátů. Na tom by nebylo nic špatného. Na 3. místě se ovšem umístil J. V. Stalin. Masový vrah, totalitní diktátor, zrůda. Celkem získal 524 575 hlasů. Vynořuje se dokonce řada spekulací o tom, že jeho popularita je v nejrozlehlejší zemi Světa ještě vyšší. Mladí Rusové považují Stalina jako symbol vítězství nad Hitlerem a fašismem. Zprávy o jeho ukrutnostech nikdo nechce slyšet. Je příšerné, jak lidé rychle zapomínají. Naší redakci se naskytla výjimečná příležitost. V Praze žijící bývalá vědecká pracovnice v penzi, paní dr. Galina Hudská, poznala na rodině otřesné praktiky komunistického režimu. Zajímá-li vás její příběh hlouběji, čtěte prosím dále...

***

Tento příběh o zrůdné vládě jedné strany a jejího jediného vůdce je jen kapkou v moři jejich činů. Ačkoliv Stalin izoloval Lenina před jeho úmrtím, je i možné, že se podílel na jeho smrti. V Sovětském svazu byly paradoxně podobizny J.V.Stalina vždy vyvěšovány a neseny v průvodech společně s portréty V.I.Lenina (Uljanova). Lenin ho nedoporučoval jako svého nástupce pro jeho násilnický charakter a sníženou inteligenci.
„Moje babička Elza Alexandra Müller, která Lenina osobně znala, navštěvovala ještě do revoluce stejnou první vysokou školu pro ženy v Petrohradě, kterou též navštěvovaly dvě sestry Lenina, studentky Uljanovovy, uvádí paní Hudská. „Lenin nevynikal zvlášť vysokou inteligencí. Pocházel však ze vzdělané rodiny a svá vystoupení a spisy psal sám. Stalinovy spisy ovšem byly zřejmě kolektivním dílem, které mělo budit nejvyšší dojem o jeho osobě. A dobrou vizitkou komunistů bylo mít tato díla na viditelném místě v knihovnách jen pro obdiv, kde často jiné hodnotné knihy chyběly. Všichni teď víme, že Stalin periodicky likvidoval určité vrstvy obyvatelstva ve stotisícových kvantech, a to vůbec nemuseli být politicky aktivní lidé (odpůrci jeho politiky). Nejdříve to bylo úřednictvo a vojáci spojené s carskou vládou a vlastníci jakéhokoliv majetku. Dále inteligence, lidé ze všech oborů vědy, ale také třeba jen železničáři nebo lidé s německými či polskými jmény. Stalin těsně před druhou světovou válkou zničil celý oficírský stav armády. Otevřel tím volnou cestu Hitlerovi.“

Komunistická zvůle

„Ze smutných vzpomínek vám vyprávím o ruské rodině sestry mojí ruské babičky Valentiny Sergejevny, rozené Bystrové. Její sestra Serafima Sergejevna Bystrová se provdala za Nikolaje Alexandroviče Uljanova (bratrance V.I.Uljanova - Lenina). Pocházeli ze Saratova, kde uzavřeli i církevní sňatek. Nikolaj Uljanov byl již vdovcem a měl syna. V roce 1929 se jim narodila dcera Tamara Nikolajevna Uljanova. Celá rodina ze Saratova byla vyslána na Sibiř do města Osinovka, Kemerovské oblasti, kde otec pracoval v hnědouhelném podniku, jako účetní. V srpnu roku 1937 Nikolaj Alexandrovič byl zatčen. Říkali, že neoficiální příčinou zatčení bylo jeho příjmení Uljanov, které se v Rusku již nesmělo vyskytovat! Otce rodiny odvedli v noci, v bytě vše převrátili, ale nic nenašli. Nikolaj se neúčastnil žádného politického dění a s Uljanovovými se nestýkal. Přesto ho poslali na sever kácet stromy, kde nakonec i zahynul. Rodina živořila z jednoho platu matky učitelky. Starší syn, asi patnáctiletý, dobře maloval. Olejovými barvami na pytlovině zobrazoval barevné krajinky, které se tehdy věšely za postele a jejichž prodejem si přivydělával na trhu. Za to ho zavřeli jako spekulanta a poslali na sever kácet stromy, kde také zahynul. Serafima Sergejevna (tehdy již Uljanova) dostala strach a odjela s šestiletou dcerou Tamarou nejdříve za sestrou Zinaidou do města Engels a potom za bratrem Vladimírem Bystrovem do Kuncova, moskevského předměstí. Příbuzná jí pomohla najit práci v Moskvě jako účetní. Avšak do práce za ní přišla policie a odvedli ji neznámo kam. Bratr se snažil na policii zjistit okolnosti jejího zmizení. Řekli mu, že zešílela a odvezli ji do léčebny, kde zemřela. Zase neznámo kam. Tělo ani dokumenty nedostali. Malá Tamara přišla ze školy. Šla hledat mámu za matčinou kamarádkou v Kuncevu, kde žili. Avšak i ji cestou chytili a odvezli do dětského domova. Znovu nastalo bezúspěšné hledání, ale zase žádné stopy. Policie nic neposkytla. Měla dost příbuzných a všichni by ji rádi vzali k sobě. Dobře si pamatovala, jak se jmenovali její rodiče i příbuzní. Věděla i kdy se narodila. Ven nemohla, ani nevěděla, kde se nachází.“

Život „sirotka“

„Tamaru pustili až v patnácti letech. Poslali ji pracovat do textilní továrny, kde vydržela až do důchodu. Před propuštěním z dětského domova jí změnili jméno na Bystrovu (po matce), dostala legitimaci, v které byl změněn i rok jejího narození z 1929 na 1932. Rodný list neobdržela. Po pádu komunismu v Rusku poslala Tamara do města Osinovka žádost o informaci o smrti svého otce. Sdělení od soudu znělo, že její otec byl zatčen bez viny a posmrtně rehabilitován. Obdržela nějaké odškodnění jako příplatek k důchodu. Musela ale prokázat, že jejím otcem byl A. N. Uljanov a že byli oddaní s její matkou Serafimou Bystrovou. To jsem jí já spolu s mou matkou, jako jediné žijící příbuzné, písemně potvrdily. Kladu si otázku, kolik nevinných rodin zahynulo kvůli malichernostem totalitního vládce? Proč tolik!“ zakončila své vzpomínání paní Galina.

***

Příběh necháváme bez komentáře, názor si udělejte sami. Více informací najdete třeba na Wikipedii.

datum: 21.01.2009 | autor: Seminárky.cz

»» kompletní seznam úvodníků

Tweet

Diskuse