Jak se studuje na AVU

S blížícími se přijímacími zkouškami vám, čtenáři našeho webu, představíme postupně nejžádanější české veřejné, státní i soukromé vysoké školy z pohledu konkrétních studentů. Náš cyklus začínáme na Akademii výtvarných umění v Praze. Školu, jejíž tradice a věhlas přesahuje hranice našeho státu, netřeba blíže představovat. Její studenti a zejména absolventi se podíleli a podílejí svou činností na formování evropského umění a kultury. Podrobnější informace naleznete na webu školy. My jsme se sešli se studentem, který si nepřál uvádět své jméno, a ani nechtěl zveřejnit ateliér, ve kterém studuje. Své obavy vysvětlil tak, že mezi studenty a učiteli existuje relativně blízký vztah, který je dán jednak exkluzivitou a specifickým prostředím, a také individuálním přístupem ve výuce. Jak se dále dočtete, tak v jednom ročníku v rámci ateliéru studuje nejvýše 10 lidí. Vzhledem k tomu, že by rád a v poklidu dostudoval, odmítl také zveřejnit i fotky svých výtvorů, které by ho mohly snáze prozradit. Jeho díla si tak zasloužila alespoň laický obdiv naší redakce.

Co jsi vystudoval předtím, než ses přihlásil na AVU?
„Jsem umělecký kovář a kamenosochař. Ale na akademii to není žádnou zvláštností. Lidí s více školami je zde docela dost. Často jsou také starší z jiných důvodů. Třeba se dostanou až po několika letech snažení. Stává se i to, že se hlásí šestkrát, než se jim to povede. Průměrně se lidé dostanou asi na podruhé. Hlásil jsem se hned na konci čtvrťáku a vzali mě. Takže jsem neměl problém s tím co dělat, než se mně to podaří. Dost lidí to totiž odradí, aby to zkusili znova.“

Jak ses připravoval na přijímačky?
„No, poprvé mě napadlo, že půjdu na akademii na konci prváku v Hořicích. Tam jsem studoval sochařství a hodně lidí o tom mluvilo. Během druháku jsem si zjistil, co všechno pro to musím udělat. Začal jsem se snažit, ale stejně to byla přirozenost mého studia. Nedělal jsem nic jiného, než co se po mně chtělo ve škole. Akorát jsem se více ve svém volnu věnoval sekání, modelování, kresbě. Tyto činnosti zaberou obrovský čas. A to je rozdíl mezi těmi, co se na akademii dostanou a co ne. Buď máte štěstí, hodně talentu anebo si to vydřete. Mně to zabralo asi dva roky.“

Jak probíhaly samotné přijímačky? Byly náročné?
„Připravoval jsem se dost dlouho. Ale abych řekl pravdu, moc jsem nevěřil, že mě vezmou. Byl jsem nervózní spíše u prvního kola, než u samotných přijímaček. Trvá to celý týden. Nakonec si přejete, aby to skončilo, a je vám jedno jak. Hlavně ať už je konec.“

Kolik kol měly přijímačky a co se u nich prověřovalo?
„Mají dvě kola. V prvním se prezentujete v podstatě vším, co jste kdy dělali. Odevzdáte životopis, nejlepší kresby, portfolio vašich prací, odlitek vymodelované hlavy a volnou plastiku. Samozřejmě se požadavky liší podle ateliérů, ale princip je u všech stejný. Také to nemusíte všechno splnit. Vynecháte-li něco, neznamená to, že jste automaticky vyloučeni. Druhé kolo trvá čtyři dny. Pracuje se od 8 hod. ráno do 17 hod. do večera. V pondělí modelujete hlavu podle živého modelu. V úterý je zadané téma. My jsme měli na výběr ze tří: ve stínu elektrické vločky, záchrana světa a detail. Ve středu je volné téma. Ve čtvrtek zadává profesor, ke kterému se hlásíte, zvláštní úkol. My jsme si mohli vybrat Gočárovu slepici nebo žábu na prameni. Oboje jako součást architektury. Mezi tím vším probíhají pohovory a testy všeobecných znalostí, například jmenujte pomník postavený po roce 1989, nebo jmenovat kandidáta na cenu Chalupeckého. Na restaurování je ještě test technologie.“

Jak se ti teď studuje?
„Studium na akademii se dost liší ateliér od ateliéru. Někde je to poměrně jednoduché. Nemáte zadané téma a ani moc teorie např. u malby. U sochy je to těžší. Už jenom tím, že vytvořit plastiku trvá podstatně déle a když jste na restaurování, tak máte navíc ještě zvláštní předměty, které ostatní nemají. Jedná se například o heraldiku, mineralogii, chemii a podobně. Já osobně jsem na škole velice spokojený, především kvůli možnostem, které nabízí. Projevíte-li zájem, můžete si zde vyzkoušet technologie a postupy, na které byste jinak nenašli dostatek času, peněz a prostředků.“

Kolik vás je v ročníku na jednom oboru a kolik v ateliéru?
„V prváku nás bylo pět v ročníku, ale to je silný nadprůměr. Normálně studují v ateliéru v ročníku dva až tři posluchači. Akademie má dlouhé magisterské studium, které trvá šest let. To znamená 12 až 18 lidí na ateliér. Ale není to tak jednoduché. Někde funguje více ateliérů a prváci jsou v přípravce, což je oddělený ateliér. Studenti také mohou na stáže do jiných ateliérů na AVU i do zahraničí a obráceně. No a jak všichni tak migrují, tak se stává, že někde je plno a někde prázdno. Ale běžný počet studentů v ročníku na ateliér je do deseti lidí. Nás je teď šest. Vloni nás bylo devět.“

Jaký je poměr holek a kluků?
„Asi půl na půl. Někde je více holek, jinde kluků. Veliký rozdíl ale nepanuje asi v žádném oboru. Spíš je náhodný a dočasný.“

A co vyučující?
„Sochu učí vlastně jenom chlapi a v ostatních oborech také převládají. Všichni profesoři jsou velkými osobnostmi a vzbuzují respekt. Člověk nemůže studovat šest let u někoho, komu by nevěřil. Mají velice úzký vztah s žáky a jsou do jisté míry kolegiální. Žáci často popíjejí s asistenty a profesory. Odreagování je důležité. Když jste s někým tak často a on má na vás takový vliv. Profesoři tak znají velmi dobře své posluchače a oni zase je. Osobně, až na malé nuance, se kterýma se dá žít, si nemohu na profesory stěžovat. Spíše naopak. Někteří z nich jsou všeobecně považováni za nenahraditelné.“

Co se ti na škole líbí a co ne?
„Na škole mám rád velkou míru svobodomyslnosti a nenucenost procesu vzdělávání. Pro malé množství posluchačů je přístup velmi individuální. Na druhou stranu mi vadí špatná komunikace. Člověk se dozvídá velmi důležité věci z druhé ruky.“

V čem je studium nejnáročnější?
„V čase stráveném ve škole. Máme být v ateliéru každý všední den ráno od osmi do dvanácti, po obědě jsou přednášky, každý den i v pátek. Večer je kresba od pěti, tam musíme dvakrát týdně.“

Pracuješ při škole? Dá se podle tebe zvládat nějaká práce při studiu, aby
si student mohl přivydělat na studium?
„Moc ne, ale stejně člověku nic jiného nezbude. Například restaurování je oblíbený zdroj příjmu. Někdo dělá kulisy do filmu, nebo kompars. Znám také pár lidí co se živí sekáním nápisů na hřbitovech nebo navrhují hřbitovní a zahradní architekturu. Prodávat svá díla nepřinese až takové zisky, když není autor již proslulý.“

Čemu se chceš po studiu věnovat?
„Já osobně chci dost cestovat, ale teď na to nemám moc času. Rád vytvářím svoje vlastní díla, ale to se špatně prodává. Pracovat budu jako restaurátor sochařských kamenných děl. Také mě občas napadá doktorandské studium, ale s tím si nejsem dostatečně jist. Začít další školu ve dvaceti devíti letech se mi asi nebude chtít.“

Studují u vás cizinci?
„Na škole studuje dost cizinců v rámci stáží. Hodně se jich tu ale také usadilo. Prakticky v každém ateliéru je aspoň jeden. Zajímavé je, že natrvalo jsou prakticky jenom holky. Je zvláštní, že na škole se nevyučuje v jiném než českém jazyce. Nejprve jsem to považoval za jakési „řepáctví“. Časem jsem ale došel k závěru, že je to nezbytné k pochopení studia. Pokud tady někdo studuje umění, tak musí pochopit i kulturu. A to můžete jenom neustálými rozhovory a seznamováním se s novými lidmi. Osobně mně také přijde milé potkat Japonku, Peršanku nebo Francouzsku, které umí plynule česky. Prolínají se zde různé kultury, což obohacuje i české studenty.“

Nějakou zajímavost na závěr...?
„Když jsou přijímačky a modeluje se portrét, je potřeba sehnat velké množství modelů. To může být někdy problém. Potom se může stát, že přijde zarostlý bezdomovec, který si ráno zapomene vzít prášek proti depresi a úzkosti, takže se chvíli tváří radostně a chvíli vypadá jako hromádka neštěstí. Potom začne otékat, protože si nepíchl inzulín. Po obědě zase splaskne. Nakonec i tito modelové mohou být lepší než kdejaká primadona. Ono je totiž důležité, aby byl model charakter a rozhovor s tímto člověkem ve mně něco evokoval.“

Na co se můžete těšit příště? Příjemnou a uvolněnou studijní atmosféru budoucích akademických umělců vystřídá režim a řád! Nedaleko od AVU sídlí Policejní akademie ČR. Povídat si budeme tentokrát s poručíkem Vězeňské služby ČR, který studuje v kombinované formě na fakultě bezpečnostně právní.

datum: 20.02.2009 | autor: Seminárky.cz

»» kompletní seznam úvodníků

Tweet

Diskuse