Jak přežít Válku světů

Je normální všední den někde v docích, Ray Ferrier (T.Cruise) končí šichtu a jede domů, kde na něj čeká "bejvalka" s dětmi. Malá Rachel(z jejíchž rozumů se divák neubrání srovnání s Lisou Simpsonovou) a už od pohledu typický vzdorovitý "nechte-mě-být-mám-svou-hlavu" puberťák Robbie mají se svým tátou strávit pár dní v jeho brlohu někde na předměstí. Chvíli sledujeme, jak "úžasné" jsou vztahy mezi Rayem a jeho ratolestmi, mezi tím se ze zpráv dovídáme, že různě po světě řádí podivné bouře a ejhle, za chvilku je jedna tady a začíná boží dopuštění.

První věc, které si všimnete jsou vizuální efekty, těmi je film nabitý, ostatně u velkoprodukčních katastrofických filmů to je zaběhnutý zvyk. Paradoxně ale první bouři téměř neuvidíte, ale to nijak nevadí, protože si začnete všímat něčeho jiného a to lidských emocí.

Pamatujete si třeba, že by v Den poté, nebo Den nezávislosti někdo projevoval strach? Možná mám krátkou paměť, ale tak nějak mi tam všichni přišli jako srdnatí bojovníci od začátku do konce.

Takže realistické hlavní postavy. Dál budete bezesporu sedět jako přikovaní, protože události naberou rychlý spád. Destrukce je všudypřítomná a naši tři hrdinové se snaží jí uniknout, stejně jako ostatní lidé. Davová panika a iracionální chování lidí v extrémních situacích vás budou držet napjaté v těch částech filmu, které nejsou vyloženě jen o efektech. Speciálně Ray, který se mermomoci snaží udržet hrůzu někde v sobě a ta pak vybublává na povrch ve chvilkách absurdní příčetnosti, která jeho dětem nahání strach. Malá vyděšená Rachel vám několikrát podráždí sluch vřískotem aby později otupěla do stavu, kdy už nemůže skoro ani plakat a vystrašeně sleduje a nechápe, co se vlastně děje. Robbie bohužel jen sekunduje a ve slabé chvilce vmete otci do očí co si o něm myslí.

Prostě lidská stránka je vyvedena velmi věrohodně a vedle efektů je asi hlavní náplní filmu. Hluchých momentů je opravdu docela málo. Celkově je pak řemeslné zpracování filmu provedeno velice dobře, až na hudbu, kterou jsem nějak vůbec nezaregistroval. Také vás asi občas napadne, že některé situace, třeba zoufalá snaha dostat se "za maminkou do Bostonu" jsou poněkud nelogické, nebo některá klišé, kterým se autoři nevyhnuli, ale zatím to není nic, co by se nedalo překousnout.

A tady se dostávám k tomu, co je v nadpisu. Jak přežít Válku světů? Nesmíte vidět konec! V moment, kdy Ray řve do ohlušujícího rachotu "Nemá štít!" se zvedněte a pomalu začněte odcházet ze sálu. Až jeden voják prohlásí "Je mrtvý, vzduch čistý", měli byste být u dveří sálu a vyjít ven. Takhle si totiž odnesete z filmu pocit ohrmení a hezké zážitky, které jinak zlikviduje neskutečně zmrvených posledních 5 minut.

datum: 29.06.2005 | autor: Rob

»» kompletní seznam úvodníků