Společnost v rozkladu aneb Kdo neskáče, není primitiv

Naše společnost zhusta sama sebe označuje za vyspělou, ve skutečnosti je však v rozkladu a směřuje k záhubě. Hodnoty, které byly dříve obecně platné a všemi uznávané, ztratily, jak pozoruji, svůj význam. Přesvědčit jsme se o tom mohli třeba docela nedávno při příležitosti svátku 28.10. Lhostejnost, s jakou k tomuto významnému výročí mnozí občané přistupují, je zarážející. Nejenže se málokterý z nás alespoň symbolicky zúčastní, například vyvěšením státní vlajky (já jsem byl v ulici skoro jediný), ale kde kdo ani neví, čím by pro něj měl být tento den svátkem. Je doslova ostudné, pohne-li lidi k oslavám s vlajkami v ulicích vítězství hokejistů nebo fotbalistů v nějakém utkání, ale vyvěsit prapor na výročí vzniku republiky je ani nenapadne. Pohrdá-li takto někdo úsilím, nasazením a oběťmi, které u zrodu republiky stály, ale velebí-li zároveň partu sportovců, považuji to za primitivismus nejhrubšího zrna. Vítězství na sportovním hřišti je úspěch naprosto nicotný a pochybný, nepřinese naší zemi ani více demokracie, svobody, spravedlnosti ani neupevní mír a dokonce ani chleba nezlevní. Jaký to rozdíl v porovnání s většinou událostí připomínaných státními svátky!

Jiný, stejně názorný příklad o vývoji společnosti, nám nabídne televizní program. Kam probůh společnost spěje, sleduje-li většina populace večer co večer skupinu lidí exhibující někde ve „vile“?! Čím si tihle lidé vydobyli popularitu a snad i slávu? Co dokázali a čím nás obohatili? Posunuli snad naší společnost někam kupředu? Ne, ani o píď. Přesto jsou zbožšťováni. Což nemáme koho jiného velebit, o kom jiném psát a mluvit? Jistěže ano, ale lidé o skutečné osobnosti patrně nestojí. Zkuste si vzpomenout, kolik z těch třiadvaceti letos oceněných prezidentem na pražském hradě znáte? Ale obyvatele vily Vyvolených a BigBrothera jistě znáte všechny, že?

Nejhorší snad ale není ani to, že většina společnosti takto intelektuálně a mravně upadá, nýbrž to, že zužující se skupina těch zbylých nepředstavuje vzor hodný následování, jak by měla, nýbrž setkává se s posměchem, neporozuměním a poklepáním si na čelo.

datum: 02.11.2005 | autor: Pavel

»» kompletní seznam úvodníků