Případ Kate – část 2.

.....
To bylo vše. Ani zmínka o tom, proč se slečna nebo paní Climova rozhodla navštívit detektiva. Nik převrátil několikrát lístek v ruce a pak stiskl tlačítko na stole. Ve vedlejší místnosti zabzučel zvonek a za okamžik vešla slečna Lemondssonová.
„Přejete si?“
„Znáte nějakou Kate Climovou? Prý je to spisovatelka.“ zeptal se Nik aniž zvedl zrak od lístku.
„Jistě, pane Barnosi! Je to móc známá spisovatelka, neříkejte, že jste o ni neslyšel?“
„Neslyšel. Co píše?“
„No, většinou romantické příběhy, víte, tak trochu červená knihovna.“
„Aha,“ řekl Nik a polohlasně dodal, „to bude tím.“
„Ale nejen to, taky divadelní hry. Teď dokonce jednu dávají. Velká pravda se to jmenuje,“ dodala rychle paní Lemondssonová, trochu omluvně se usmála a špitla, „jdu na ní zítra, její romány jsem četla všechny a ta hra bude jistě stejně skvělá.“
„Hm, tak tahle Kate Climova nás hodlá navštívit. Přijde ani ne za hodinu,“ řekl suše Nik.
Paní Lemondssonová úžasem málem omdlela. Sotva popadala dech, když vydechla: „Sem? Opravdu přijde Kate Climova sem? Ach, proč jste mi to neřekl dřív, pane Barnosi, vzala bych si s sebou některou z jejích knížek, třeba by mi ji i podepsala! To je úžasné, nikdy bych se ani nenadala, že bych mohla Kate Climovou spatřit na vlastní oči. A co od nás vlastně chce?“ zeptala se paní Lemondssonová, když se trochu vzpamatovala.
„To netuším. Sám jsem se dozvěděl, že přijde teprve před okamžikem. Tohle jsem našel v poště. Divím se, že jste tak překvapena, musela jste ten lístek vidět, když jste vybírala poštu.“
Paní Lemondssonová se podívala na lístek a jen zakroutila hlavou. „Nevšimla jsem si ho. Asi byl mezi ostatními dopisy. Ale hrome, vždyť už je skoro jedenáct. Kate Climová tu může být každým okamžikem.“
„Ano, máte pravdu, vraťte se raději do předpokoje, ať má naší slavnou návštěvu kdo uvítat. Byla by to přece ostuda,“ zamručel naoko káravě Nik..
Paní Lemondssonová beze slova odběhla a zdálo se, že se ještě docela nevzpamatovala s toho ohromného překvapení.
Bylo pár minut pojedenácté, když se paní Lemondsonová vrátila do Nikovy pracovny, aby mu oznámila: „Slečna Kate Climova, pane Barnosi.“ Nik byl upřímně zvědav nejen na to, co by od něho mohla chtít tato móc známá spisovatelka, jak se vyjádřila paní Lemondssonová, ale i na ni samotnou. Nikdy se s žádnou opravdovou spisovatelkou nesetkal. Představoval si ji jako stárnoucí, trochu roztržitou a sladce žvatlající paničku, s pleteným svetrem, obrovským slaměným kloboukem s mašlí a pudlíkem na klíně. Žena, která vešla do jeho kanceláře ho však doslova ohromila.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

datum: 28.02.2006 | autor: Pavel

»» kompletní seznam úvodníků