Případ Kate – část 3.

....
Bylo jí sotva pětadvacet, štíhlá, doslova vosí pas, dlouhé blond vlasy jí volně splývaly přes ramena a rámovaly ten nejúžasnější obličej, jaký kdy Nik spatřil. Na sobě měla elegantní, ale tak titěrné šatičky, že její dlouhé nohy se zdály být nekonečné. Vítám vás, slečno Climová,“ pozdravil Nik a uvědomil si, že při pozdravu upíral svůj pohled přímo do výstřihu oné neodolatelné návštěvnice. Slečna Climová si toho patrně také všimla, neboť se sotva znatelně pousmála. „Prosím, posaďte se,“ pokračoval Nik a pokusil se novou návštěvnici lépe prohlédnout.
Kate Climová se posadila do křesla a přehodila si nohu přes nohu. Nikovi připadalo jakoby ten pohyb trval neskonale dlouho. „Co pro vás může naše kancelář udělat, slečno Climová?“ zeptal se nik a bylo mu jasné, že on by byl schopen udělat pro ni cokoli.
„Potřebuji vaši pomoc,“ odpověděla Kate, „mám strach o život.“
„Máte na mysli, že vám hrozí nějaké nebezpečí?“
„Ano, zcela správně, pane Barnosi, mám obavu, že se mě někdo pokusí zavraždit.“
„Nemyslíte však, že by bylo lepší obrátit se na policii? Naše kancelář vám samozřejmě ochotně poskytne veškeré své služby (to myslel Nik doslova), ale v případě jako je hrozící vražda má policie přece jen více možností.“
„To jsem také udělala. Nevěřili mi. Pokusím se vám to vysvětlit. Jsem zvyklá, že pokaždé, když mi vyjde nová kniha, zvedne se vlna reakcí. Některé jsou kladné a některé naopak velmi kritické. Občas se objeví i nějaký zvlášť vytrvalý „kritik“, který mi posílá urážlivé a někdy i vyloženě sprosté dopisy. To není celkem nic neobvyklého. Minulý měsíc mi vyšla zatím poslední kniha. Kritikou byla přijata celkem kladně, ale někteří mi vytýkali poněkud, ehm řekněme, příliš odvážné pasáže. Opět jsem měla plnou schránku dopisů. Většinu z nich jsem četla jen zběžně, bývá to pořád stejné: Milá Kate, toužím se s vámi setkat, jste žena mých snů, jsem váš největší obdivovatel a naopak, strč si ty svý žvásty někam, kam chodíš na takový sprosťárny, drž se radši plotny a tak podobně. Tentokrát tam ale byl dopis, který mě polekal. Stálo v něm jen jediné slovo: ZEMŘEŠ!. Ale nakonec jsem se uklidnila, věřila jsem, že to píše zase nějaký dotčený čtenář a doufala jsem, že ho to, stejně jako ty ostatní, přestane brzy bavit. Bohužel, jak se zdá nepřestalo to. Před třemi dny jsem dostala druhý dopis. Mám ho tady s sebou,“ řekla Kate a sáhla do kabelky. Vyndala obyčejnou bílou obálku a podala ji Nikovi. Uvnitř by jediný list papíru a na něm stálo napsáno: BRZY ZEMŘEŠ!! Víc nic, podpis samozřejmě také chyběl. Nik si celý dopis pečlivě prohlédl a pak ho vrátil slečně Climové. Ta ho uložila zpět do kabelky a pokračovala: „Tedy to už jsem začala být pořádně nervózní, ale to nebyl ještě konec. Třetí dopis přišel včera.“

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

datum: 03.03.2006 | autor: Pavel

»» kompletní seznam úvodníků