Případ Kate – část 4.

Opět podala Nikovi obálku, v ní byl opět jediný list papíru, ale tentokrát se autor rozhodl pro názornější sdělení. Pod nápisem UŽ BRZY… byla nalepená kresba, kterou předtím pisatel asi vystřihl z nějakého letáku nebo prospektu. Zobrazovala obyčejnou dřevěnou rakev.
„Jistě chápete, pane Barnosi, že jsem se vyděsila k smrti. Na takovéhle dopisy nejsem zvyklá. Když jsem to ukázala na policii, akorát mi poradili, abych byla opatrná, více si všímala okolí a neznámých lidí, kteří se zdržují v mé blízkosti. To je rada! Víte kolik neznámých lidí se kolem mě pořád motá? Nemohu ani vystrčit nos z domu, aby mě nežádalo aspoň pět lidí o autogram! S takovou radou se může jít policie vycpat. A to jsem jim taky řekla a pěkně od plic!“ rozčílila se slečna Climová. Nikovi tak připadala ještě více okouzlující. Už měl na jazyku Sluší vám to když se zlobíte, ale zavčasu se zarazil.
Slečna Climová ale pokračovala: „Práskla jsem tam tedy dveřmi a rozhodla se vyhledat vás. Doufám, že vy se mě nezbavíte s nějakou takovou radou!“ dodala skoro výhrůžně.
„Jistě že ne,“ ohradil se Nik, „Myslím, že ty dopisy nemůžeme brát na lehkou váhu. Nevíme sice kdo je pisatel, ani nakolik vážně myslí své hrozby, ale je namístě největší opatrnost. Rád se vašeho případu ujmu, slečno Climová. Pokud budete souhlasit, pokusím se vypátrat autora těch dopisů a pohnat ho před spravedlnost.“
„Ano, pane Barnosi, věděla jsem, že mě neodmítnete.“
„Výborně. Zde je kontakt na mě, neváhejte zatelefonovat kdykoli budete potřebovat.“ Kate přijala nabízenou navštívenku a předala Nikovi svoji. „Budu ráda, když mě budete průběžně informovat, co se vám podařilo zjistit. Kdyby se něco změnilo, dám vám vědět,“ řekla slečna Climová a napřáhla k Nikovi ruku. Nik vstal, vyloudil na tváři jeden ze svých neodolatelných úsměvů, jak sám věřil, stiskl nabízenou ruku a řekl: „Dobrá, to bude tedy zatím vše. Podrobnosti dohody a smlouvy s vámi dojedná má asistentka, paní Lemondssonová.“
Když se slečna Climová rozloučila v předpokoji a Nik byl konečně sám, začal uvažovat. Podíval se zkoumavě na třetí dopis pro slečnu Climovou, který mu tu zanechala a rozvažoval, kde začít. Pak zavolal paní Lemondssonovou a řekl: „Vyhledejte mi prosím adresy všech pohřebních ústavů, krematorií a podobných podniků tady ve městě.“ Paní Lemondssonová, byla již zvyklá na nejpodivnější přání svého zaměstnavatele a tak ji takový úkol ani nepřekvapil. Nevěděla sice oč přesně se jedná, ale ani ji nenapadlo se vyptávat. Odcupitala do své malé kanceláře a začala hledat. Za půl hodiny se vrátila. „Máme tady dvě krematoria a jedenáct pohřebních služeb, pane Barnosi. Netuším jak se mohou všechny uživit, že by umíralo tolik lidí?“ podivila se paní Lemondssonová. Nik nechal její otázku bez odpovědi a zadíval se na seznam adres. Pak sáhl do zásuvky stolu a vyndal odtud svoji pistoli. Věřil, že detektiv má mít zbraň a když už ji má, má ji i nosit. Nikdy ji sice ještě nepoužil a pochyboval, že k tomu někdy dojde, ale měl ji rád. Dodávala mu pocit jistoty a notnou dávku sebevědomí. Zasunul pistoli do pouzdra a vyšel z kanceláře. „Kdybyste mě hledala, budu objíždět pohřební služby. Myslím, že se sem odpoledne ještě vrátím.“ Paní Lemondssonová přitakala a Nik odešel.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

datum: 06.03.2006 | autor: Pavel

»» kompletní seznam úvodníků