Případ Kate – část 5.

Nik zamířil na první z adres. Byl to jeden z malých pohřebních ústavů, které měly jednoho či dva zaměstnance pečující o nebožtíky a jednoho úředníka v kanceláři. Nik vstoupil do zšeřelé kanceláře a rozhlédl se. Musel uznat, že byla celkem vkusně zařízena, dá-li se o takovém podniku něco takového vůbec říct. Přivítal ho starý muž v černém obleku, s černou vázankou a s bolestným výrazem ve tváři. „Přejete si?“ zeptal se hlubokým až dunivým hlasem. Nik vylovil z aktovky onen dopis a položil ho na stůl. „Jsem detektiv. Nevíte náhodou, odkud by mohl pocházet ten výstřižek tady?“ zeptal se a položil prst na kresbu s rakví. Nik úmyslně nezdůrazňoval, že pracuje jako soukromý detektiv. Lidé si obyčejně mysleli, že je policista a měli tak pocit, že je jejich povinností odpovědět na všechny Nikovy otázky. „Mám na mysli, jestli nemáte třeba nějaké katalogy nebo prospekty, za kterých si klienti vybírají na pohřeb vhodnou rakev a odkud by mohl někdo tuhle kresbu vystřihnout.“ Když starý muž poznal, že Nik není další z truchlících pozůstalých, ale přišel z úplně jiného důvodu, okamžitě zmizel bolestný výraz z jeho tváře. Náhle se před Nikem objevil energický stařík s živýma očima. Nikovi se zdálo, jakoby i omládl. Jestli soustrastný pohled byla naučená póza, zvládal ji stařík dokonale. „Musím vás zklamat,“ řekl pak stařík stejně dunivým hlasem jako prve, „máme samozřejmě katalog nabízených předmětů a tedy i rakví, ale nerozdáváme ho klientům. Vybírají si zde a katalog neopouští kancelář. Tahle kresba sice asi pochází z některého katalogu, ale nikoli naší firmy.“

Nik necítil žádné zklamání, naopak. Nemohl přece ani doufat, že by se na něj usmálo štěstí hned napoprvé. A navíc se zdálo, že je na dobré cestě, jestli má stařík pravdu a ten obrázek byl původně součástí nějakého katalogu. „Hm, nevadí,“ řekl Nik, „nemáte tušení ze které firmy by mohl pocházet?“

„Bohužel. Jen v našem městě pracuje v tomhle oboru jedenáct podniků a to nepočítám ty v okolí. Tvrdá konkurence a málo nebožtíků, detektive.“ povzdechl si stařík.
Nik tedy poděkoval za ochotu a rozjel se na další adresu. Celá situace se opakovala, s tím rozdílem, že tentokrát firma ochotně poskytovala svůj katalog lidem domů, prý aby si mohli v klidu vybrat. Nik si ho také vzal a ještě v autě ho celý dvakrát prohlédl. Našel vyobrazené ty nejroztodivnější předměty, i rakve, ale žádný obrázek nebyl ten, který hledal. Pokračoval tedy na další adresy. Na konci odpoledne byl z Nika na slovo vzatý odborník na věci poslední, jak stálo v jednom katalogu. Poznal desítky typů rakví, dovedl odhadnout jejich cenu, mohl by fundovaně pohovořit o různých typech pohřbů, o vhodné smuteční výzdobě, o přednosti pohřbu žehem nebo naopak klasického hrobu, věděl kam se obrátit, pokud by si přál nechat se rozptýlit do moře nebo z letadla, ale co bylo hlavní, v osmé pohřební službě dostal katalog, v němž nalezl přesně ten obrázek, který hledal. Byla to dubová rakev, černě lakovaná s kováním. Ve své nabídce ji měla jedna docela malá pohřební služba jejímž majitelem byl drobný mužík jménem Havran. Zřejmě to považoval za dobrý vtip, tak si dal své jméno i na vývěsní štít. Nad vchodem visela cedule POHŘEBNÍ SLUŽBA – HAVRAN. Nikovi to sice připadalo poněkud cynické ale hlavně, že byli spokojeni zákazníci. Když se Nik začal zajímat o jednu z rakví v jejich nabídce, pan Havran ji vychvaloval tak, že by si byl do ní Nik snad hned lehnul. „Můžete mi prosím říct, kde všude bych mohl dostat tenhle váš katalog?“ zeptal se Nik. Havran byl takovou otázkou zjevně zmaten. Nechápal, proč by měl Nik shánět jeho katalog někde jinde, když mu tady leží pod nosem. Nakonec mu to ale Nik dokázal vysvětlit a dozvěděl se, že katalog nabízejí ve své kanceláři a občas jich pár položí do kanceláře krematoria. Ale není to prý moc platné. Pozůstalí, kteří přijdou do krematoria mají už většinou pohřeb zajištěný včetně rakve. Nik musel pana Havrana zklamat, když si od něj odnesl jen katalog a o koupi rakve, natož celého pohřbu nechtěl ani slyšet.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

datum: 08.03.2006 | autor: Pavel

»» kompletní seznam úvodníků