přečtěte si zdarma nové číslo časopisu |
Recentní suroviny: skripta
Základní překladatelské termíny - rusky
Huntington, Samuel: Politický řád v měnících se společnostech
Finanční řízení podniku: otázky ke státní zkoušce
Karel Čapek a kol.: Hovory s Antonínem Švehlou (a o něm)
Seminární práce a referáty na nejrůznější témata, které můžete použít jako vzor seminární práce, kterou vytvoříte Vy. To vše najdete na našich stránkách.
Největší databáze prací obsahuje nyní 27500 prací ke stažení.
Za posledních 30 dní bylo vloženo 2 prací. Autorizováno bylo 0 prací.
| Seminárky/Referáty |
|---|
VŠ & VOŠ (8736)SŠ & ZŠ (2582) |
| Čtenářský deník |
Obsahy a rozbory děl (2630)Velký čtenářský deník (78)Slohové práce (183) |
| Maturitní otázky |
Maturitní otázky (4941) |
| Diplomky, bakalářky |
Absolventské práce (159)Bakalářské práce (252)Diplomové práce (171)Dizertační práce (10) |
| Studijní podklady |
SŠ & ZŠ (2005)VŠ & VOŠ (5216) |
| Životopisy |
Životopisy (658) |
Pokud Vám nedojde SMSka s přístupovým kódem, stěžujte si! Někdy se SMS bohužel ztratí, někdy může mít náš hosting výpadek a je vygenerována chyba, i v takovém případě si stěžujte. Za své peníze máte nárok na seminárku, za kterou jste zaplatili....
Rozhodl jsem se, že občas uveřejním některé perličky z helpline. Toto je příklad toho, s čím Vám nepomohu :-)...
Vůbec poprvé máš možnost setkat se s Austrálií, nejen jako studijní destinací, ale také dozvědět se více o práci, zajímavostech z cestování a životě u protinožců. V rámci této jedinečné výstavy můžeš získat mnoho informací o pečlivě vybraných vzdělávacích institucích z celé Austrálie. ...
Dny do soboty uběhly v poklidu, žádný další dopis nepřišel a tak Kate už začínala věřit, že měla přehnané obavy, když požádala o pomoc soukromého detektiva.
Sobotní televizní talk-show byla více než úspěšná. Diváci telefonovali dotazy na všechny hosty do studia tak, že operátorky měly plné ruce práce. Mizerné počasí s vytrvalým deštěm jistě také napomohlo výborné sledovanosti. Kate se navíc podařilo dostatečně zdůraznit vydání své nové knihy a tak mohla očekávat zvýšený zájem čtenářů i u knihkupců. Pravda, novinkou na trhu se pochlubila ještě jedna spisovatelka, ale přesto považovala Kate své vystoupení v pořadu za jednoznačný úspěch.
Program končil pozdě večer a tak Kate odmítla pozvání na skleničku od producenta pořadu a vydala se taxíkem domů. Venku se mezitím strhla doslova průtrž mračen, takže Kate byla promočená na kost dříve než stihla přeběhnout ten kousek od taxíku k domovním dveřím. Noc, která měla následovat však ještě zdaleka nekončila a měla přinést mnohá překvapení. Kate to ještě netušila, ale měla to být zlá noc. Nebe bylo zahaleno těžkými mračny a měsíc, ač v úplňku, neměl dost síly, aby jeho chabé paprsky dopadly až na zem. Kate se v pohodlí svého bytu cítila bezpečná a brzo se uložila ke spánku.
Ulice ve městě byly liduprázdné. Nikdo, kdo nemusel, nešel ten večer ven. Celý den hustě pršelo a nyní se zdálo, že se liják změnil v pravou průtrž mračen. K tomu všemu se ještě přidal stále sílící vítr. Pouliční lampy se marně snažily osvětlit zčernalé ulice. V neustávajících poryvech větru se lampy divoce míhaly ze strany na stranu a vrhaly na ulici přerušované záblesky světla.
Když už Kate usínala, náhle ji probudilo zařinčení telefonu. Ten zvuk prořízl noční ticho jako blesk. Kate, rozespalá, zvedla sluchátko: „Haló?“ Na druhém konci však bylo ticho. „Tak haló, je tam někdo?“ opakovala Kate. Nikdo se neozval, tak Kate rozmrzele položila sluchátko a vrátila se do postele. Později, nedovedla určit za jak dlouho, se opět rozezvonil telefon. Kate měla v úmyslu ho ignorovat, ale po několikátém zazvonění to nevydržela a zvedla sluchátko. „Ať jste kdokoli, dejte mi pokoj, lidé chtějí v tuhle dobu spát, víte?! zakřičela nakvašeně sluchátko a hodlala s ním praštit. Tentokrát však někdo na druhém konci byl. Byl to mužský hlas a sípavým hlasem řekl: „Neboj se milá Kate, brzo už budeš mít klid. Věčný klid. Jedna už to má za sebou, teď jsi na řadě ty. Neboj se nebude to bolet. Ji to taky nebolelo.“ Kate zamrazilo. Ten mužský hlas tam však už nebyl. Kate se strachy celá rozklepala. Nevěděla co si má teď počít. Má zavolat Nikovi, vzbudit ho a požádat ho, aby k ní přišel? Nebo se má znovu obrátit na policii? Nevěděla. Roztřesenou rukou zkontrolovala, zda jsou dobře zamčeny zámky na dveřích a pak se jí podařilo přece jenom trochu se uklidnit. Ve svém bytě je v bezpečí, má zamčeno a dole u vchodu sedí vrátný, který by nahoru nepustil nikoho, aniž by se předem ujistil, že Kate očekává návštěvu. Nakonec se Kate přece jen vrátila do postele a pokoušela se usnout. Stačí, že Nikovi zavolá ráno. Nemá cenu ho teď budit.
Pro Kate tím ošklivé události té noci skončily. Ale možná, že na někoho jiného teprve čekaly. Na někoho, kdo o tom neměl ještě ani tušení a kdo si to možná ani nestihne uvědomit.
V tuto dobu a takovém nečase nemohl být snad nikdo venku. Ale přece. Z dálky se tmou blížila postava. Mladá žena, snad ještě dívka se choulila do kabátu a přidržovala si zvednutý límec kabátu co nejvíc u krku. Kanály podél chodníků přestaly stačit přívalům vody a na silnici se tvořily celé ohromné potoky. Na druhém konci ulice byl rovněž někdo. Byl to muž. Stál přitisknutý zády ke dveřím jednoho z domů a ani se nepohnul. Z širokého klobouku mu stékala na záda voda v malých pramíncích. Měl na sobě pogumovanou pláštěnku do deště a svým zjevem připomínal nejspíše námořníka. Pořád stál ve výklenku dveří, aniž by pohnul jen jediným svalem. Jedinou známkou života bylo jeho sípavé oddychování. Pak sáhl do kapsy kabátu a vyndal odtud krabičku cigaret. Jednu z nich vybral a zapálil ji. Svítící konec cigarety zazářil do tmy jako maják. Náhlý poryv větru vehnal mužovi do obličeje studenou spršku. Nějaká kapka dopadla na špičku cigarety a se sykotem ji zhasila. Muž ji bez jediného slova odhodil do proudu vody, který ji unášel podél chodníku. Cigareta ještě dvakrát zakroužila kolem kanálu a pak ji vír stáhl dovnitř. ...
Nik ještě objel všechny zbývající pohřební ústavy, aby se ujistil, že tentýž obrázek nemá v katalogu žádná jiná společnost a pak se vrátil do své kanceláře. Paní Lemondssonová seděla stále za svým stolem a probírala se haldou nějakých papírů. Nik vylovil ze sekretáře podrobnou mapu města a zakreslil do ní místa všech pohřebních služeb, které mu paní Lemondssonová ráno vyhledala. Červeně zakroužkoval krematorium, o němž mluvil pan Havran, i jeho pohřební ústav, kde sehnal katalog s obrázkem. Byly od sebe vzdáleny jen pár ulic. Když se teď na mapu podíval, mohl říct, že je v pátrání dál než ráno. Připadalo mu samozřejmé, že ten, kdo si obstaral katalog z pohřební služby, zašel na nejbližší místo, kde mohl něco takového sehnat. V tomhle případě to byla společnost pana Havrana nebo nedaleké krematorium. Nik se spíše klonil k tomu, že pisatel si vzal katalog z krematoria; tam se totiž vůbec nemusel setkat s žádným zaměstnancem a říkat si o něj, čímž by se vystavil malému sice, ale přece jen nebezpečí, že si ho někdo zapamatuje a bude ho později schopen popsat. Naproti tomu v krematoriu stačilo prostě jen sebrat to, co volně leželo k dispozici.
Nik v mapě tlustou čarou vyznačil oblast, ze které bylo blíž do onoho krematoria než k jiným pohřebním ústavům. Vyšla mu tak v podstatě jedna čtvrť. Zdálo se být zřejmé, že pisatel se často zdržuje v této části města. Buď v ní bydlí nebo pracuje. Nik mohl získat ještě jeden záchytný bod. Poštu, ze které byly dopisy odeslány. Druhý dopis odnesl pisatel na poštu v sousední čtvrti, ten třetí a zatím poslední odeslal z jiné pošty na hlavní ulici vedoucí od pohřební služby pana Havrana do centra. Když Nik spojil obě pošty a krematorium, zúžila se jeho oblast zájmu na trojúhelník uprostřed jediné čtvrti. Nik věřil, že tam leží klíč k celé záhadě. Mohl se sice mýlit, třeba byl pisatel tak mazaný, že úmyslně navštívil pošty a pohřební službu v jiné čtvrti, aby svedl případné pronásledovatele ze stopy. Nik tomu ale nevěřil. Pisatel přece nemohl dosud ani tušit, že se ho někdo pokouší vypátrat a jistě spoléhal na to, že tři dopisy k tomu nemohou stačit. Prozatím měl pravdu, ale snad se již smyčka kolem něj začal stahovat.
Slečna Climová se zatím dál věnovala své obvyklé všednodenní činnosti. Dopoledne psala, a odpoledne se buď účastnila autorských čtení, autogramiád nebo se připravovala na svá vystoupení v televizním pořadu, kam byla pozvána na sobotu. Živila se sice slovem, takže vystoupení před kamerami by pro ni nemělo představovat žádný problém, ale pořad byl vysílán živě a na to nebyla Kate přece jenom zvyklá. V románu mohla pasáže, které se jí nelíbily jednoduše přepsat, teď si musela dávat pozor na každé slovo, které vypustí z úst.
Pořad byl věnován ženám spisovatelkám, vedle ní byly pozvány ještě dvě další. Všechny tři se znaly – vždyť se věnovaly podobným žánrům a byly si i věkově blízké. Nepojilo je sice žádné zvláštní přátelství, ale ani k sobě nechovaly zášť. V profesní oblasti se naprosto respektovaly. Knihy všech tří se prodávaly dobře, takže ani konkurenční boj nijak nepociťovaly....
Zaregistrujte se a dostávejte nejlepší nabídky jako první.