1.	Apollinský a dionýsský kult

2.

Tragédie

3.

Komedie

4.	Vývoj dramatu

4.1.	Od tragična ke komediálnosti

4.2.	Od komediálnosti k tragičnu

5.	Hudba a tragédie

"Podle Nietzscheho je vývoj umění vázán na dvě starořecká božstva, na Apollóna a Dionýsa. Oba kulty se diametrálně liší co do vzniku i účelu. Zatímco apollinský kult se projevoval výtvarnými formami, dionýský kult stojí na počátku nezobrazitelného umění hudby. Oba fenomény žily po dlouhou dobu vedle sebe, stvořeny zcela rozdílnými stránkami řecké povahy, avšak bojovaly spolu a tam, kde jeden z nich zvítězil, druhý zanikl.

Aby překonali hrůzu a děs z tohoto světa, postavili Řekové mezi ně a sebe olympské bohy, výplod svých představ a snů. Vytvořili pantheon bohů, kteří ovládali přírodní síly i lidské osudy, a obdařili je lidskými vlastnostmi. Uctívali je a přinášeli jim oběti v mramorových chrámech, kam stavěli jejich sochy. Krása a uměřenost byly hlavními kritérii jejich výtvarných děl. Z tohoto základu se vyvinula apollinská mystéria provázená rytmickou hudbou zaměřenou na znázorňování apollinských stavů. Vyjádření touhy po životě i strachu ze smrti bylo něco, zač se homérský člověk nestyděl, a tak se i žal stával chvalozpěvem.
Naproti tomu kult boha Dionýsa představoval slavnost smíření mezi člověkem a přírodou, kdy půda dobrovolně podává své plody a divoká zvířata se stávají krotkými. Lidé jsou náhle sobě rovní a svobodní. Stavy opojení provázané nevázaným křepčením a orgiemi byly provázeny divokou hudbou navozující orgiastické stavy. Eleusinská mystéria zasvěcená střídání ročních období a nekonečnému koloběhu života a smrti, oprošťovala člověka od jeho starostí i společenského postavení. Tehdy se objevovala v plné nahotě jeho pravá přirozenost."