1.	Život Johna Maynarda Keynese

2.	Vznik keynesiánství

3.	Keynesova obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz

3.1.	Teorie tzv. efektivní poptávky

3.2.	Sklon ke spotřebě (sklon k úsporám)

3.3.	Sklon k investicím

3.4.	Teorie investičního multiplikátoru

4.	Keynesovy základy státně monopolistické hospodářské politiky

5.	Keynesovské modely ekonomického růstu

5.1.	Domarův model

5.2.	Harrodův model

5.2.1.

Tři míry tempa růstu podle Harroda

5.2.2.

Různé vztahové závislosti jednotlivých temp růstu a jejich projevů v ekonomice

"4. Keynesovy základy státně monopolistické hospodářské politiky

Keynes se snaží teoreticky zdůvodnit zásahy státu do ekonomiky. Jedná se o tzv. státní intervencionalismus. Podle Keynese musí stát pozitivně ovlivňovat úhrnnou efektivní poptávku k zajištění plného využití všech výrobních zdrojů společnosti. V této souvislosti musí stát k regulaci úhrnné efektivní poptávky ovlivnit především fungování nezávisle proměnných veličin (sklonu ke spotřebě, mezní efektivnosti kapitálu a úrokové míry), které mají vliv na objem výroby, a tím i na úroveň zaměstnanosti.
Hospodářskopolitické závěry, doporučované Keynesem, se týkají dvou hlavních forem státně monopolní hospodářské politiky:
- peněžní a úvěrové politiky (Keynes doporučuje státní zásahy vedoucí k ovlivňování úrokové míry, která má být udržována na co nejnižší úrovni. Proto navrhuje:
a) zrušit zlatý standard - ten prý vede k přílišnému růstu preference likvidity a jeho zrušení by mělo vliv na její pokles
b) regulovat množství peněz v oběhu
- fiskální politiky - spočívá ve využívání regulativní funkce státního rozpočtu. Jde o vyrovnávání mezer v úhrnné efektivní poptávce, které jsou vyvolávány nadbytečnými úsporami, resp. nedostatečnými soukromými investicemi. Proto Keynes doporučuje:
a) zvýšení státních investic - to buď organizací rozsáhlých veřejných prací, nebo vyvoláním podnětů k soukromým investicím různými státními zakázkami
b) přerozdělení důchodů - ve prospěch skupin, které mají velký sklon ke spotřebě, tj. lidí s nejnižšími důchody. Tím měl být zajištěn růst efektivní poptávky. Keynes vystupoval proti nízkému sklonu ke spotřebě rentiérů, kteří velkou část svých vysokých důchodů přeměňují v úspory a nejsou stimulování žádnými podněty k investicím. To vedlo pak u Keynesových stoupenců k požadavku zavedení progresivní daňové soustavy.
c) poskytování státních subvencí podnikům, kterým hrozí úpadek"

Výklad teorií je doložen příklady a vzorci.