1.	Voskové podoby předků

2.	Helénistické tendence

3.	Portréty s etruskými vlivy

4.	Zákaz portrétování v Řecku a Římě

5.	Římský realismus?

“. Stojí za to připomenout rozdíl v omezeních práva na portrét u Řeků a Římanů. V Řecku během prvních století po dórském vpádu měli na sochu nárok jen ti, kteří se stali héroi, a to buď proto, že vyhráli v olympijských hrách v běhu nebo proto, že Zeus přiznal smrtelníkovi titul héroa zřetelným znamením – okamžitou smrtí bleskem.V Římě se získávalo právo na podobiznu službou státu, zrada naopak tuto výsadu zase odnímala. Tak dal Sulla strhnout sochy svého předchůdce Maria, poněvadž se domníval, že si neprávem přisvojil moc a Caesar, Mariův příbuzný, je dal postavit znovu. Podobný osud měly sochy Caesarovy, které republikáni strhli a které dal obnovit zase Augustus. Později dal Domitianovým sochám zurážet hlavy Nerva a Getovým jeho bratr Caracalla. Ius imaginis bylo v platnosti asi pouze v prvních stoletích republiky a z týchž důvodů, které bránily jeho přísnému dodržování v Řecku, se přestupovalo také v Římě. Ideologickým základem zákazů portrétování jak v Řecku, tak v Římě byla víra v uhranutí, které může způsobit zpodobení člověka, pokud nejde o osobnost uznávané mravní nadřazenosti. V Řecku byl takovouto osobností hérós, atlet, v Římě neúplatný úředník. Odznak svrchovaného úřadu (právo na kurulské křeslo, v němž přežíval někdejší královský trůn)znamenal, že se portrétovaná osobnost těšila neomezeným výsadám. Protože úřad konzula, tribuna nebo praetora bylo možno vykonávat pouze rok, mohlo se po odchodu ze služby dát portrétovat množství lidí. I sám Cicero se radoval, že byl zvolen do úřadu, který mu dával právo na kurulské křeslo, poněvadž se tak mohl dát i on, ač skromného původu, zvěčnit sochou po způsobu patriciů, kteří to místo zastávali před ním. První sochařská zdobení římských představitelů, kterým se dostalo tohoto práva, měla podobu pouhých bust provedených z vosku.Ukládala se do zvláštní skříně, do jakéhosi relikviáře, zvaného tablinum, ve zdi ústředního atria římského domu. Tyto voskové podobizny významných předků nosili potomci římských aristokratických rodin s velkou pompou při některých ceremoniích, zejména pohřbech. Vosk bust se barvil a vlasy byly přirozené, což ještě zvyšovalo jejich obstarožnost. Když některé příliš zchátraly nahrazovaly se replikami z bronzu nebo mramoru, jak to dokládají kamenné nebo mramorové reliéfy z císařské doby, na kterých je vidět tablinum s řadami bust vedle sebe."

Práce je bohužel nepřehledná.