1.

Úvod

2.	Motivační vliv hodnocení známkou

3.	Hodnocení pomocí symbolů

4.	Úskalí záporného hodnocení

5.	Nehodnocení

" Bezesporu má hodnocení žáků vysokou motivační hodnotu, která se, jak jsem již podotkl výše dle mého názoru snižuje spolu se stoupajícím věkem žáka. Ovšem toto není pravidlem, sám znám ze svého okolí spoustu lidí, pro které jsou stále co nejlepší výsledky, jejich nejsilnějším motivačním faktorem. Ale zaměřme se raději na mladší věkovou skupinu, čili žáky základních škol.
Není jistě náhodou, že zejména na prvním stupni je k žákům přistupováno mnohem vstřícněji a je zde jistá snaha, hodnotit žáka co nejlépe, za účelem toho, co nejkladněji ho motivovat do následujících let, kdy už na něho budou kladeny větší nároky. V zásadě jsou asi 3 možnosti hodnocení, které potom přímo souvisí s tím, jaké známkové ohodnocení žák bude dostávat (a hlavně bude chtít dostávat).
Prvním případem je to, je-li žák kladně hodnocen za odvedenou práci, nemusí se vždy jednat o dobrou známku, ale jsou zde hodnocení kupříkladu razítky, hvězdičkami a zejména slovní chválení žáka za dobrou práci a předvedený výkon. Tento jev má potom velmi kladnou motivaci na žáka a ten se snaží být ještě lepší a dosahuje většinou výrazných pokroků v učivu. To je asi nejideálnější příklad interakce na žáka.
Dalším, dalo by se říci protipólem předchozího, je jev, kdy je žák kárán za nedostatky, kdy je dáván ostatním za špatný příklad, či je jinak persekvován. V takovém případě mohou dle mého názoru nastat dvě situace. Žák se může pokusit přidat, je tedy i záporné hodnocení jeho činnosti kladným motivačním faktorem, aby učitele přesvědčil o tom, že látku ovládá a že byl kárán neprávem, či může zatrpknout a potom nastává situace, která je i z hlediska psychologického velikým problémem, protože takový žák přestane přijímat podněty z okolí a je mu úplně jedno, jak bude ohodnocen, protože to podle něj předem ztrácí smysl a nemá cenu, když ví, že by stejně dobrou známku nedostal. Toto je asi úplně ta nejhorší varianta a učitel by měl dávat dobrý pozor, aby (v některých případech) nezbytné kárání nepřehnal a tím žáka doživotně nepoškodil."