1.

Úvod

2.	Cíl práce a hypotézy

2.1.

Cíl práce

2.2.

Hypotézy

3.	Metodika práce

4.	Teoretická východiska

4.1.	Charakteristika a vývoj bankovního marketingu

4.2.	Marketingový mix

4.2.1.

Historie marketingového mixu

4.2.2.

Marketingový mix v bankovnictví

4.3.	Charakteristika marketingového mixu v bankovnictví

4.3.1.

Bankovní produkt

4.3.2.

Cena v bankovním marketingu

4.3.3.

Marketingová komunikace

4.3.4.

Distribuce

4.4.	Segmentace trhu

4.4.1.

Klienti, zákazníci banky

4.4.2.

Segmentace v bankovnictví

5.	Analytická část

5.1.	Profil ČSOB, a.s.

5.1.1.

Skupina ČSOB

5.1.2.

Profil Skupiny KBC

5.1.3.

Strategie ČSOB

5.2.	Přehled o činnostech banky

5.3.	Spotřebitelské úvěry u ČSOB, a.s.

5.4.	Spotřebitelský úvěr

5.4.1.

Životní cyklus spotřebitelského úvěru

5.4.2.

Bostonská matice BCG

5.5.	Cena úvěru

5.6.	Komunikace s klienty v bance

5.7.	Distribuce, distribuční cesty

5.7.1.

Elektronické poskytování spotřebitelských úvěrů

6.	Syntetická část

6.1.	Zadlužení českých domácností

6.1.1.

Podíl dluhů domácností v mezinárodním srovnání

6.1.2.

Využití zapůjčených prostředků

6.1.3.

Rizika spojená se zadlužením

7.

Diskuse

8.

Závěr

9.

Resümee

10.	Seznam použité literatury

“6 SYNTETICKÁ ČÁST

6.1 Zadlužení českých domácností

Celková zadluženost domácností v České republice byla, a ve srovnání s okolními zeměmi stále je, poměrně nízká. Často se ale uvádí, že skutečnou hrozbou může být tempo zadlužování. Úvěry domácnostem patří k jedné z nejrychleji se rozvíjejících služeb, které finanční instituce domácnostem poskytují, a to již téměř tři roky.

Na konci září přinesly tiskové kanceláře zprávu, že celkové dluhy domácností u bank a finančních institucí ke konci srpna vzrostly proti červenci o 9,4 miliardy na 371,5 miliardy korun. Za poslední rok tak dluhy domácností stouply o 93 miliard.

V průběhu devadesátých let se v případě úvěrů domácnostem mnoho nezměnilo. Za celé desetiletí nedošlo k výrazným zvratům a zadlužení domácností v některých fázích dokonce i pokleslo. Důvody lze spatřovat jednak v nejisté budoucnosti, rozsáhlých ekonomických a sociálních změnách, neochotě bankovních ústavů půjčovat drobným klientům, vysokých úrocích apod. Ke zlomu v zadlužení domácností došlo až na počátku nového tisíciletí, přibližně v polovině roku 2000.

Graf. č. 3: Úvěry domácnostem

Zatímco ve druhé polovině devadesátých let docházelo k reálnému meziročnímu poklesu úvěrů přijatých domácnostmi, od počátku nového desetiletí se tento trend změnil a to nejen nominálně, nýbrž i reálně. Od druhé poloviny roku 2000 tak až do dnešních dnů dochází k setrvalému nominálnímu i reálnému růstu objemu úvěrů přijatých domácnostmi, přičemž v posledních třech letech kolísá meziroční nárůst úvěrů domácnostem kolem 30 %.

Samozřejmě je třeba počítat i s inflací, která reálnou hodnotu zadlužení snižuje. Příčiny růstu zadluženosti lze hledat především ve snížení úrokových sazeb. V období roku 2000 se nominální úrokové sazby z nově poskytnutých úvěrů domácnostem snížily na úroveň kolem 10% p. a. Nejen pokles sazeb pod psychologickou hranici, ale zároveň jejich stabilizace jsou významným faktorem, působícím na zvýšení poptávky po úvěrech.

Nelze ale zapomínat ani na nízkou zadluženost v 90. letech jako na jednu z příčin vysokého růstu objemu úvěrů domácností a ani na růst ochoty domácností utrácet. Důsledkem je pak zvýšení podílu úvěrů na úsporách, kdy minima dosahoval v květnu roku 2000 (15,9 %) a v letošním roce se blíží již 40 %. Ani to ale není alarmující hodnota - podle statistik Evropské centrální banky dosahuje tento poměr ve vyspělých zemích až ke 100 %. Růst zadlužení je ale též ovlivněn růstem objemu hypotečních úvěrů. Snížení úrokových sazeb a poptávka po bydlení z řad "silných ročníků" 70. let zvyšují objem zejména dlouhodobých úvěrů na bydlení, které tvoří významný podíl na zadlužení českých domácností. Z celkového objemu úvěrů tvoří hypoteční přibližně 45 %.

Graf. č. 4: Podíl na zadlužení českých domácností"

Obsahuje grafy a schémata.