1.

Zrak

2.

Hypotéza

3.	Vývoj a stavba oka

4.	Přídatné orgány oka

4.1.	Okohybné svaly

4.2.	Oční víčka (palpebrae)

4.3.	Spojivka (conjunctiva)

4.4.	Oční řasy (cilium)

4.5.	Slzné žlázy (glandulae lacrimalis)

5.	Akomodace (accomodare)

6.	Zrakový vjem

7.	Oční vady a jejich korekce

7.1.	Refrakční vady = poruchy lomu světelných paprsků

7.2.	Poruchy akomodace

7.3.	Poruchy barvocitu

7.4.	Oční zákaly

7.5.	Onemocnění víčka

7.6.	Onemocnění slzných cest

7.7.	Poruchy okohybného aparátu

7.8.	Onemocnění rohovky

7.9.	Onemocnění živnatky

7.10.

Onemocnění zornice

7.11.

Onemocnění sítnice

7.12.

Onemocnění zrakového nervu

7.13.

Slepota

8.	Výzkum: Nálezy očních vad v rodokmenu autorky

9.	Závěr výzkumu

"III. Vývoj a stavba oka

1. Vývoj oka
Lidské oko se zakládá v embryonálním vývoji jako váčkovitá vychlípenina mezimozku. Když se tento váček dotkne povrchového ektodermu, přemění se vchlípením v oční pohárek. Ektoderm vytvoří v místě dotyku základ čočky a z vnitřní vchlípené stěny se vyvine sítnice. Souběžně s touto přeměnou se též mění zadní úsek oční jamky. Ektoderm zde mohutní v jednom úseku, protáhle se vyklenuje směrem dozadu a vchlipuje se ve stopku očního váčku. Ta se prodlužuje a zakládá se tak budoucí zrakový nerv.

2. Stavba oka
Zdravé oko dospělého člověka má kulovitý tvar s průměrem cca. 24-25mm a hmotnost kolem 30 gramů. Je usazeno v oční dutině (orbita), která je tvořena kostí čelní (os frontale), kostí klínovou (os sphenoidale), lícní kostí (os zygomaticum), horní čelistí (maxilla) a kostí slzní (os lacrimale). V zadní části této dutiny se nachází očnicová štěrbina (fissura orbitale). Jedná se o otvor nepravidelného tvaru mezi malými a velkými křídly kosti klínové, kterou prochází oční nerv a cévy vyživující oko.

Oční koule je uložena v očnici, v tukové tkáni. Skládá se ze tří vrstev:
2.1. POVRCHOVÁ VRSTVA – tvořená bělimou a rohovkou
2.2. STŘEDNÍ CÉVNATÁ VRSTVA – tvořená cévnatkou, řasnatým tělesem a duhovkou
2.3. VNITŘNÍ VRSTVA – tvořená sítnicí

2.1.1. Bělima (sclera)
je tuhá, bílá vazivová blána tloušťky 0,3 až 1,3mm. Tvoří asi 5/6 povrchu oční koule. Je stavebně i funkčně podpůrnou tkání, je tvořena hustým kolagenním vazivem. Je poměrně odolná na mechanické poranění. Na bělimu se upínají zevní okohybné svaly. Její povrch kryje v přední části spojivka, vzadu bělimu prostupuje zrakový nerv, vpředu přechází v průhlednou rohovku.

2.1.2. Rohovka (cornea)
tvoří asi 1/6 povrchu oční koule. Je čirá, průhledná, bezcévná. Její průměr se pohybuje okolo 1cm, tloušťka asi 1mm, na povrchu je sklovitě hladká a lesklá. Pro bohatý obsah nervových vláken je rohovka nejcitlivější tkání lidského těla. Její základní funkcí je lom světla (refrakce) a ochrana nitroočního prostředí – je to oční vrstva, který přichází do kontaktu s vnějším prostředím, proto je také náchylná na četná onemocnění, mechanická či chemická poranění."

Práce obsahuje tabulku a bohatý obrazový materiál. Čitý text tvoří 18 stran. Zpracováno na úrovni střední školy.
Částečně čerpá z: http://www.pf.jcu.cz/stru/katedry/fyzika/prof/Tesar/ diplomky/obr_dopl_optika/optika/zakl_prvky/oko/vady.htm