"Listina lidských práv a svobod

Ochrana lidských práv se po 2. světové válce dostala mezi přední témata politiky i práva. Lidská práva tak mohou být považována za nejvýznamnější principy soudobého práva.
Pojmem (základní) lidská práva jsou chápána práva fyzických osob (jak skupin, tak hlavně jednotlivců), zejména právo na život a osobní svobodu a bezpečnost, svobodu pohybu, pobytu, projevu, svědomí, spolčovací a shromažďovací, rovnost lidí, zákaz mučení, nelidského zacházení při výkonu trestu, nucených prací apod.
Pojmem svoboda je (obecně) chápán stav bytosti jednající pouze ze své vlastní vůle, nezávisle na jakémkoliv vnějším donucení (tedy autonomně). V politickém, resp. Právním smyslu se svobody týkají takových oblastí jako svoboda pohybu, svoboda projevu, svědomí, myšlení, náboženského vyznání apod., v nichž jedinec nemá podléhat kontrole státu, pokud současně respektuje zákony.
Výše uvedeným se zabývá jeden ze základních dokumentů minulého století Všeobecná deklarace lidských práv a základních svobod, kterou přijalo Valné shromáždění OSN tři roky po skončení 2. světové války, dne 10. 12: 1948 rezolucí č. 217/3. Vyjadřovala shodu všech států o tom, co se rozumí pod pojmem lidská práva a svobody. Závaznost plnění jejich ustanovení je s ohledem na povahu dokumentu („deklarace“) problematická. Právně jistější úpravu pak představují zejména (regionální) :
a) Evropská úmluva o ochraně práv, uzavřená členskými státy Rady Evropy z listopadu 1950 a
b) (univerzálně pojatý) Mezinárodní pak o občanských a politických právech a Pak o hospodářských, sociálních a kulturních právech, přijatých Valným shromážděním Organizace spojených národů roku 1966.

Československo podepsalo oba Pakty v říjnu 1968, avšak teprve po 7 letech FS ČSSR dohodu ratifikovalo roku 1975 v Helsinkách. V platnost byla uvedena roku 1976 publikováním vyhlášky č. 120/76 Sb. Ke skutečnému naplnění přijatých závazků došlo až po 17. listopadu 1989, takže k Evropské úmluvě přistoupilo roku 1991. Základním ústavním zákonem, garantujícím dodržování lidských práv a svobod, se stala Listina základních lidských práv a svobod přijatá FS ČSSR 9. 11. 1991. FS tak učinilo dvěma legislativními akty. Prvním byl ústavní zákon uvozující Listinu, druhým listina sama. Česká republika je jakožto nástupnický stát bývalé federace těmito Pakty rovněž vázána.

V právním řádu Československé (České ) republiky (mimo zmíněné Pakty a Úmluvu) příslušnou problematiku upravuje Listina základních práv a svobod, přesněji Usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD, jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Tento právní dokument byl vyhlášen 2x: poprvé v roce 1991, podruhé (z důvodu zajištění právní jistoty v souvislosti s vyhlášením samostatné České republiky) v roce 1993."