1.	Jak chápat emoce

2.	Jak se stát rodičem s vysokým EQ

3.	Role televize v našem životě a zvlášť u dětí

4.	Optimismus jako protilátka na depresi a sebepodceňování

5.	EQ versus IQ

6.	Prvky patřící do emoční inteligence

7.	Jóga - věda, náboženství nebo tělocvik

8.	Empatie - umění vžít se do druhých

9.	Shrnutí problematiky

"2. Jak se stát rodičem s vysokým EQ?

Vědci, kteří zkoumají, jak rodiče reagují na své děti, zjistili, že existují tři základní způsoby výchovy: autoritářský, shovívavý a autoritativní. Autoritářští rodiče stanoví přísná pravidla a očekávají, že je děti budou dodržovat. Jsou přesvědčeni, že by děti měli jednoznačně poslouchat a nedovolí jim projevit vlastní názory. Tito rodiče se snaží vést domácnost založenou na systému a tradici a tak se často stává, že jejich řád a pořádek se stává pro dítě břemenem.
Tak se stává, že děti těchto rodičů často nedopadnou dobře v životě. Mají sklon být nešťastné, stáhnuté do sebe a mají problémy důvěřovat druhým lidem. Mají nejnižší stupeň sebedůvěry a to i ve srovnání s dětmi vychovávanými přísnými rodiči. Přísnost však nelze zaměňovat s autoritářstvím. Přísní rodiče pěstují v dětech pocit zodpovědnosti a odpovědnosti za své činy, pokud tato přísnost nepřesahuje určité meze výchovy např. brutalitu, neadekvátní tresty aj. Zde by eventuelně mohlo dojít u dětí k vypěstování strachu a depresí ze strachu. Takovému dítěti můžeme lehce vypěstovat stálý strach, takže se dítě nemusí zdárně vyvíjet v osobnost, kterou by se bezesporu stalo, nebýt stále pod tlakem strachu. Může si i vypěstovat strach před dospělými, později pak strach vůči nadřízeným aj. Shovívavý rodiče se naopak snaží být co nejchápavější a nejvstřícnějšími, ale těžké je určit hranice nebo reagovat na neposlušnost.
Tito rodiče věří, že se děti mají vyvíjet podle svých vlastních představ, podle přirozených sklonů a ani nemají na své děti velké požadavky. Autoritativní rodiče dokážou nacházet rovnováhu mezi jasně stanovenými hranicemi a vstřícným prostředím. Vedou své děti, ale neovládají je. Vysvětlují jim, co dělají a dávají dětem příležitost, aby se podílely na důležitém rozhodování. Oceňují nezávislost svých dětí, ale vedou je k vysoké úrovni odpovědnosti ke své rodině, svým vrstevníkům. Povzbuzována je samostatnost. Tak mohou vychovávat děti nezávislé, sebevědomé, vynalézavé, přizpůsobivé a oblíbené."