1.	Vitruvius: Kniha druhá

1.2.

Předmluva

1.2.	Život prvních lidí. Vznik civilizace a vývoj lidských obydlí

1.3.	Základní živly hmoty

1.4.

Cihly

1.5.

Písek

1.6.

Vápno

1.7.	Puteolský práškovitý písek

1.8.	Kamenolomy

1.9.	Způsoby vyzdívání

1.10.

Stavební dřevo

1.11.

Jedle hornomořská a dolnomořská

"I.
Úvodní kapitolu nazval Život prvních lidí. Vznik civilizace a vývoj lidských obydlí. Popisuje, jak lidé získali oheň i jak vznikla řeč, jak si lidé začali stavět přístřeší – z chvojí, bláta nebo proutí. Jiní si vyhlubovali pod horami sluje nebo napodobovali hnízda vlaštovek. Tím, že si všímali cizích chýší, doplňovali a vylepšovali ty svoje. Vztyčovali rozsochy, vkládali mezi ně proutí a obkládali stěny blátem, sušili kusy bláta a stavěli z nich zdi, které spojovali dřevy a pokrývali k ochraně před dešti a parny rákosím a chvojím. Aby mohli čelit dešťům a bouřím, zřizovali domovní štíty, omazávali skloněné střechy blátem a sváděli vodu okapy. V době Vitruvia z takových materiálů stavěli ještě některé národy, např. v Galii, Hispánii, Lusitánii nebo Aquitánii. Vitruvius popisuje, jak staví kolchidský národ v Pontu nebo Frygové. Tvrdí, že jako svědectví dávných časů může sloužit např. Areopag v Athénách nebo Romulova chata na Kapitolu.

Postupem času se někteří cvikem v manuální obratnosti a vynalézavosti vypracovali a vystupovali jako stavitelští mistři. Jejich schopnosti dospěly od věcí obvyklé potřeby k uměleckosti. Lidé pak postupovali od stavitelství k dalším uměním a vědám. Vitruvius píše, že dospěli od divokého a hrubého života až k umírněné lidskosti. Díky stále většímu rozhledu začali časem budovat nejen chaty, ale i domy se základy a se stěnami z nepálených cihel nebo domy z kamene kryté trámovím a střešními taškami. Vědeckým pozorováním vytvořili z neurčitých úsudků pevné zákony. Když poznali, že v přírodě najdou nadbytek látek pro provádění staveb, začali život obohacovat uměním a zkrášlovat přepychem. O těchto látkách, jejich vlastnostech a přednostech bude Vitruvius mluvit později.

II.
Druhá kapitola se zabývá Základní živly hmoty. Thálés pokládal za základní živel všech věcí vodu, Hérakleitos oheň, pýthagorovská škola přidala ještě vzduch a zemi. Démokritos a Epikúros považovli za základní živel atomy (které dostaly název nerozřezatelná nebo nedělitelná tělíska). Vitruvius říká, že se všechny věci skládají a rodí sdružením základních živlů. O jejich rozmanitém a rozdílném použití ve stavebnictví a o jejich vlastnostech chce Vitruvius podat výklad.

III.
Třetí kapitola je věnována Cihlám. Jak říká Břetislav Štorm, Vitruvius uvádí na čestném místě cihly sušené, nepálené. Vitruvius hovoří nejprve o tom, z jaké hlíny se mají nebo nemají vyrábět a proč. Nejlepší je podle něho křídovitá bělavá nebo načervenalá hlína nebo mastný hrubozrnný písek. Cihly jsou pak lehké, pevné a snadno se vrší. Kvůli vysychání se mají dělat na jaře nebo na podzim, nejlépe dva roky před použitím. Pokud tomu tak není a staví se z neproschlých cihel, cihly sesedávají a nedrží na nich omítka. Bortí se pak i zdi. Totéž říká i Štorm: „Staří doporučují, aby vytěžený materiál přes zimu větral, (...) sušení bylo pozvolné, pálení nepříliš prudké.“ Máme tři druhy nepálených cihel – lýdský (1 1/2 stopy dlouhý a 1 stopu široký) se používal v Itálii, v Řecku pak pentadóron (veřejné stavby, měří na všech stranách po pěti dlaních) a tetradóron (soukromé stavby). Vyráběli se i cihly poloviční (klade se jedna cihla celá a jedna poloviční). Výhodné díky tomu, že do nich neproniká vlhko, jsou pak cihly z pemzovité hlíny užívané v zadní Hispánii."