1.

Motto

2.	Člověk jako téma vědy

3.	Pohled do minulosti a hledání kořenů

4.	Člověk jako živočich

5.	Člověk z pohledu psychologicko-filosofického

6.	Člověk jako tvor společenský

7.	Shrnutí problematiky

"1) Člověk jako téma vědy
Co je filosofie a k čemu slouží lidé chápou různě a nejčastěji si ji představují jako množství knih, něco, co je uznávanou vědou, něco co lze studovat. Toto je však její odcizení podoba. Přitom všichni, ať už vědomě nebo nevědomě filosofovali už jako děti, neboť podstatou filosofie jsou i otázky, které si už někdy každý položil.
„Proč vůbec něco existuje? Jaký smysl má svět? Proč jsem to já a ne někdo jiný? Co je po smrti? Co je spravedlnost? Existuje posmrtný život?“ Filosofie se tedy děje zásadně v otázkách tohoto typu. Člověk je tedy svou povahou odsouzen k filosofii, přesto, že o tom mnohdy neví.
Pokud si tedy položíme otázku, co je filosofie, musíme si položit otázku, kdo je člověk. Je to téma? Je to bytost? Nebo pouhý pojem? V každé oblasti filosofie je však vždy jen o člověka. A co je to člověk?
Různých určení toho, kdo je člověk, popř. co je člověk nalezneme v dějinách myšlení celou řadu, např. v platónské filosofii jako dvounohý tvor, později byl chápán jako rozum takový, jako rozumem obdařená bytost. Vždy však člověk patřil mezi ostatní věci, byl chápán jako věc mezi věcmi. Patřil do stejné linie jako zvířata, rostliny, bůh, démoni, byl jedním ze jsoucen. Jako první si však položil otázku „Kdo“, na rozdíl od ostatních jsoucen, na které se tázal „Co“. Toto je však jedno z mnoha jeho určení.. Dalším může být např. určení Člověka, jako božího díla. Člověk se zde liší od ostatního, neboť byl stvořen Bohem, k obrazu božímu, tedy, aby se podobal Bohu.

2) Pohled do minulosti a hledání kořenů
Otázky původu člověka, jeho pravé podstaty, smyslu jeho existence či jeho postavení ve vesmíru, jsou lidmi pokládány, z historického hlediska, velmi dlouho. Samotné slovo člověk je odvozováno od života na zemi. (V hebrejštině adam, člověk, je kořenem slova adamha, země. Adam tedy znamená “pozemšťan”. Z lat. ze základu humus, země, vzniklo humanus, lidské.) Každá výpověď o člověku je výpovědí o sobě samém. Lze tedy předpokládat, že otázky o tom, co to vlastně člověk je, jsou samy o sobě součástí odpovědi, člověk je životem, který se táže, čím ve skutečnosti je. Nebo jinak, člověk je člověkem od té doby, co se táže po svém původu. Kdy a proč se život začal ptát? Odpověď na tuto otázku pravděpodobně souvisí s- uvědoměním si vlastní konečnosti, smrtelnosti. Historie nám naznačuje, že toto vědomí sebe sama, resp. vlastní smrtelnosti, se poprvé objevuje zhruba před 50-60 tisíci lety v souvislosti s rituálními projevy při pohřbívání. Zhruba 50 tisíc let tedy trvá cesta člověka za poznáním sebe sama…"

Jedná se o seminární práci z předmětu Filozofie výchovy na Vysoké škole J.A. Komenského v Praze.