1.	Sociální práce a sociální stát

1.1.

Období předcházející vzniku prvních sociálních států, jaké změny v sociálně-demografické struktuře obyvatelstva předcházely, vnitropolitická situace zemí západní Evropy a severní Ameriky a charakteristika ekonomik těchto zemí, kulturní klima doby (představitelé a klíčové teorie společenských věd, politiky, filozofie, umění)

1.2.	Společné "touhy" obyvatel států střední a západní Evropy v době vzniku prvních sociálních států, důvody potřeby systému, který dnes nazýváme "sociálním státem"

1.3.	V čem a proč byly ustavené sociální státy úspěšné, v čem nebyly a z jakých důvodů

1.4.	Dvě nejzávažnější kontradikce sociálního státu podle Moona z textu Mirky Nečasové, jedna nejméně závažnou kontradikci sociálního státu (umělý problém)

1.5.	Příčiny kritiky sociálního státu (proč dochází k ekonomickým krizím, k demografické krizi, krizi hodnot atd.)

2.	Sociální politika a etika - úvod

2.1.	Které vrstvy či třídy obyvatelstva se stávaly stoupenci jednotlivých teoretických konceptů

2.2.	Pět klíčových myšlenek každého uvedeného teoretického proudu

2.3.	Základní východiska teorií, ze kterých se odvíjí dané teoretické koncepty

2.4.	Co je v daných teoriích označováno jako "absolutní dobro" a "absolutní zlo"

2.5.	Styčné body jednotlivých teorií

2.6.	Jak jednotlivé koncepty řeší otázku moci, rozložení moci ve společnosti

3.	Identita oboru - 2. lekce

3.1.	Charakteristika profese

3.1.1.

Nakolik se daří v české sociální práci propojovat teoretickou výbavu s praxí. Jak by měla vypadat výuka teoretických konceptů, tak aby byly po nástupu do praxe maximálně využitelné. Jaká by měla být organizace.

3.1.2.

Je si sociální pracovník vědom své moci a zdrojů, ze kterých jeho moc vyplývá. Umí s ní zacházet? Jaká by měla být kritéria, podle kterých se sociální pracovník rozhoduje k jejímu využití či nevyužití.

3.1.3.

Profesní sdružení sociálních pracovníků. Výhody plynoucí z relativní autonomie na společnosti (nahlížení z pohledu nejširší komunity i klientů), současný stav. Zaručení autonomie sociálních pracovníků v řešení sociálních problémů

3.1.4.

Kultura sociální práce

3.2.	Historický pohled na hodnoty v sociální práci

3.2.1.

Žebříčky základních hodnot sociálních pracovníků jednotlivých dekád historie sociální práce

3.2.2.

Žebříček základních etických hodnot českých sociálních pracovníků posledních deseti let

3.2.3.

Výběr základních hodnot v teorii a praxi sociální práce

3.2.4.

Šest hodnotových a etických směrů podle Reamera. Ztotožnění a neztotožnění se s některými směry.

4.	Etický kodex –3. lekce

4.1.	Čtyři důvody, proč profesní asociace vytvářejí a podporují etický kodex (dle Levyho). Dokáže "Etický kodex sociálních pracovníků ČR" zaručit nároky, které jsou na něho kladeny.

4.2.	Srovnání "Etického kodexu sociálních pracovníků v ČR" se zahraničními etickými kodexy

5.	Otázky základních práv- 4. lekce

5.1.	Roztřídění jednotlivých práv „Všeobecné deklarace lidských práv“ podle Sutorem uvedených kritérií na: práva „obranná“ (na politickou účast), práva na „hospodářské a sociální vztahy“ a „sociální lidská práva“

5.2.	Garantovaná „sociální práva“ ze Všeobecné deklarace lidských práv. Zneužívání práv sociální politiky občany a státem

5.3.	Co by ze základních lidských práv mohlo být „trnem v oku“ politickým reprezentacím v komunistické Číně, „konfucianisticky“ laděným zemím jihovýchodní Asie a muslimským státům

6.	Etické teorie z historického hlediska - 5. lekce

6.1.	Základní principy etických teorií, jejich slabá místa

6.1.1.

Teorie přirozeného zákona

6.1.2.

Teorie přirozeného práva

6.1.3.

Teorie racionální povinnosti (deontika)

6.1.4.

Teleologie – utilitarismus

6.1.5.

Teorie distributivní spravedlnosti

7.	Antidiskriminační přístupy - 6. lekce

7.1.	Základní principy etických teorií, jejich slabá místa

7.1.1.

Antiopresivní teorie

7.1.2.

Etika účasti

7.1.3.

Etika diskurzu

8.	Etické problémy a dilemata v praxi - 7. lekce

8.1.	Pojmy reflexivní a defenzivní praxe

8.2.	2. Hlavní důvody obtíží začínajících sociálních pracovníků v rozhodování v oblasti etické problematiky

"Antidiskriminační přístupy-6. lekce

1.Určete základní principy jednotlivých prezentovaných etických teorií. Zamyslete se nad “slabými místy “jednotlivých teorií, kdy by aplikace jejich základních zásad mohla podle vašeho mínění vést k “nespravedlnosti”.
Antiopresivní teorie
Etika účasti
Etika diskurzu

Antiopresivní teorie
Myšlenky , které považuji za klíčové:
-> transformovat utlačující životní podmínky a tak dosahovat stále plnějšího lidství (humanizace), limitní situace, dialog.
Paulo Freire je přesvědčen o tom, že úkolem lidí je transformovat utlačující životní podmínky a tak dosahovat stále plnějšího lidství (humanizace). Přitom útlakem je myšlena každá situace, kdy jeden člověk vykořisťuje druhého a tím mu brání v tom, aby se definoval jako odpovědná bytost.
Prvním krokem humanizace je to, že si člověk uvědomí, že je utlačovaný. Musí sám začít toužit po tom, aby se stal svobodným. Uvědomění lze dosáhnout reflexí reality skrze dialog. Jednotlivý člověk vnímá situaci zkresleně, a proto je nutné vést dialog s druhými (překonávání falešného vnímání reality, získání vědomí vlastní důležitosti). Nutnými podmínkami pro vedení dialogu je pozitivní vztah ke světu a k lidem

Slabé místo:
Nedokážu si představit situaci vyváženého dialogu, když by se lidé dívali na svět stejnýma očima.Chápání reality jevu, jeho vstřebání a následná prezentace je u mnohých lidí v rozporu.

Etika účasti
Jednotlivé body: vliv feministického hnutí, podpora klienta znovudosažení kontroly nad vlastním životem, stádia morálního vývoje
Sociální pracovník by měl klientovi pomoci, aby si uvědomil, jak ho různé formy útlaku ovlivňují, a měl by podpořit klientovu snahu o znovunabytí kontroly nad vlastním životem.

Jádrem etiky účasti, která je odrazem rostoucího poznání lidských vztahů, je náhled, že já a druhý jsme vzájemně propojeni. Vývojové fáze se liší podle rozdílných způsobů uvažování o této propojenosti. Přitom se opakovaně zjišťuje, že péče pozvedá nejen druhé, ale i člověka samotného.
Gilliganová označila etiku, kterou popisuje Kohlberg, za mužskou etiku spravedlnosti. Tato etika je situačně nezávislá a rigidní, já je autonomní a nezávislé, člověk se orientuje podle abstraktních práv a povinností. Ženská etika péče (účasti) je naproti tomu situačně senzitivní a flexibilní, já je spojeno s ostatními a člověk se orientuje podle konkrétní struktury vzájemných vztahů. Etika účasti se dává často do souvislosti i s etikou ctnosti.

Slabé místo:
Problém volby typu péče v přístupu ke klientovi (zda etika spravedlnosti nebo účasti). Mužská a ženská etika a od toho se odvíjející i přístup ke klientovi. Muži vyjadřují svoji péči o rodinu, známé a komunitu skrze práci, kterou vykonávají, a skrze hodnoty, které internalizují. Ženy vyjadřují svoji péči skrze přímé pečovatelství.
Důležité je, jestli je určitá schopnost nebo dovednost prostředkem péče o druhé nebo o sebe samého."

Práce částečně čerpá z: http://kappl.czechcore.cz/vyuka_ucebni_texty_det.php?predmet=4&lekce=1, http://kappl.czechcore.cz/vyuka_ucebni_texty_det.php?predmet=4&lekce=104.