0.

Úvod

1.	Sociální politika

1.1	Tři základní pojetí v přístupu k sociální politice

1.2	Základní principy a nástroje sociální politiky

2.	Předmět a systém práva sociálního zabezpečení

2.1	Předmět práva sociálního zabezpečení

2.1.1

Pojem sociální zabezpečení

2.1.2

Právo sociálního zabezpečení

2.1.3

Formy sociálního zabezpečení

2.1.4

Prameny práva sociálního zabezpečení

2.2	Systém práva sociálního zabezpečení

3.	Sociální pomoc

3.1	Pojem a charakteristika sociální pomoci

3.2	Prameny upravující vztahy sociální pomoci

3.3	Orgány sociální pomoci

3.4	Osobní a věcný rozsah sociální pomoci

3.5	Subjekty sociální pomoci

3.6	Vymezení některých pojmů

4.	Dávky a služby sociální pomoci

4.1	Dávky sociální pomoci

4.2	Služby sociální pomoci

4.3	Ústavní péče

4.4	Celorepublikový projekt „Zajištění místní a typové dostupnosti sociálních služeb”

4.5	Nedostatky současné úpravy v oblasti sociální pomoci

4.6	Reformy sociální pomoci

5.

Závěr

6.	Seznam použité literatury

7.

Zadání

8.	Resumé v anglickém jazyce

“1.1 Tři základní pojetí v přístupu k sociální politice

Paternalistické pojetí – paternalismus můžeme přiřadit do doby vlády komunismu. Stát přiděloval všem svým členům role a reguloval jejich pohyb „seshora.“ Podmínkou byla loajálnost a občanství. Sociální stát je v tomto pojetí velmi silný a má funkci kontrolní. Dnes má sociální politika znaky paternalistického pojetí např. ve Švédsku, Holandsku, Norsku, Finsku.

Liberální pojetí – uplatňují jej především liberálové, hlavním symbolem je tedy trh a od něj se vše odvíjí. Podmínkou je „vydělej peníze, pak pomáhej“. Stát zde nemá hlavní úlohu a tyto systémy najdeme např. v Anglii nebo v USA.

Institucionální pojetí – neboli snaha o kompromis. Sociální politika je součástí společnosti a nabízí pomoc všem, kteří ji potřebují. Dávky jsou součástí přerozdělování ve společnosti. Člověk má na sociální pomoc ze zákona právo. Např. ČR, Německo, Švýcarsko, Francie.

1.2 Základní principy a nástroje sociální politiky

Snaha sociální politiky vytvořit ve státě vhodné podmínky pro všestranný rozvoj občanů je prováděna a podporována množstvím nástrojů, institucí, norem a vzájemně propojených subsystémů, které jsou povinny respektovat určité základní principy.

Princip sociální spravedlnosti
Tento klíčový princip sociální politiky považuje spravedlnost za základní měřítko mezilidských vztahů, za mravní a náboženskou hodnotu a za základ právního řádu a státní politiky. Spravedlnost pro účely sociální politiky lze chápat jako právní spravedlnost- souhrn norem a zásad- a také spravedlnost sociální, jež je dána pravidly rozdělování prostředků a předpokladů veřejného blahobytu mezi jednotlivé subjekty ve společnosti.

Princip sociální solidarity
Souvisí především s utvářením a rozdělováním životních podmínek a prostředků jedinců a sociálních skupin, zejména rodin, v zájmu naplňování principu sociální spravedlnosti. Při uplatňování tohoto principu jde v zásadě o rozkládání odpovědnosti za sociální zabezpečení na celou společnost. Na sociální solidaritu lze nahlížet z různých hledisek. Z hlediska toho, kdo solidaritu organizuje, hovoříme o solidaritě mezinárodní- sem patří například aktivity světových organizací, dále celostátní, místní či regionální nebo o solidaritu jednotlivců a rodin. Z jiného hlediska lze hovořit o solidaritě mezigenerační, tzn. ekonomicky aktivního obyvatelstva s obyvateli neaktivními, o solidaritě zdravých s nemocnými, zaměstnaných s nezaměstnanými, bezdětných občanů s rodinami s dětmi."