1.	Základy teorie práva

1.1.	Charakteristiky právního státu

2.	Systém práva

2.1.	Veřejné právo

2.2.	Soukromé právo

3.	Prameny práva

3.1.	Normativní právní akty

3.2.	Normativní smlouvy

3.3.	Ústavní soud a jeho nálezy

3.4.	Publikace právních norem a Sbírka zákonů

4.	Právní vztahy

4.1.	Prvky právního vztahu

5.	Ústavní právo

6.	Správní právo a veřejná správa

7.	Správní řád

7.1.	Soudní řád správní

8.	Pracovní právo

8.1.	Pracovní poměr

8.2.	Pracovní doba a doba odpočinku

8.3.	Dovolená na zotavenou

8.4.	Mzda, náhrada mzdy a náhrady výdajů

8.5.	Bezpečnost a ochrana zdraví při práci

8.6.	Péče o zaměstnance

8.7.	Zvláštní pracovní podmínky a péče o zaměstnance

8.8.	Náhrada škody

8.9.	Pracovní spory

8.10.

Dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr

8.11.

Kolektivní pracovní právo

9.	Pojem a předmět občanského práva

9.1.	Smluvní typy dle občanského zákoníku

10.	Stavební právo

11.	Lesní zákon

12.	Ochrana ovzduší

13.	Evropské právo

"Základy teorie práva
Každý občan žijící v moderní společnosti potřebuje alespoň minimální vědomosti o právu, aby mohl úspěšně využívat svá práva nebo tato práva chránit. Neznamená to, že od každého občana bude požadována hluboká znalost práva, ale skutečnost, že se bude příslušný občan v právu základním způsobem orientovat.
Právo je speciální vědní disciplína, která se dotýká každodenního praktického života každého člověka a je nesporný fakt, že každý z nás je denně účastníkem společenských vztahů regulovaných právem. Každý z nás tedy vstupuje do těchto vztahů a záleží na každém z nás, jak se bude v těchto vztazích orientovat, zda v souladu s právem, či nikoliv, nebo dokonce v rozporu s právem. Vztah každého člena společnosti k právu je tedy bezesporu ovlivněn jeho právním vědomím (znalostí práva a postojem k němu). Velice záleží na skutečnosti, jak se jednotliví členové společnosti s právem ztotožňují, či nikoliv, zda právní normy chování přijímají za vlastní a podle toho se chovají.
Od samého počátku vývoje lidské společnosti se postupně vyvinula určitá pravidla chování, které si chod společnosti na různých stupních vývoje společnosti vynutil, neboť jinak by tato společnost přestala fungovat. Z počátku měla tato společenská pravidla obyčejový charakter, lidé je dodržovali většinou dobrovolně, ale postupně s diferencializací společnosti s prohlubováním sociálních rozdílů se tato pravidla počala měnit na závazná pravidla chování, která jsou výsledkem činnosti zvláštního systému veřejné moci. Dohromady vytvářejí jednotný normativní celek, který má vnitřní horizontální a vertikální diferenciaci. Vedle tohoto systému působí další normativní systémy, morálky, náboženství, politiky. Tyto systémy pravidel chování působí vedle sebe, někdy se překrývají, nebo prolínají, ale právo se od těchto dalších systému odlišuje svými znaky.
A ) obecná závaznost – právo je spjato se státní mocí a znamená, že právními normami jsou povinni řídit se bez rozdílu všechny společenské skupiny, jednotlivci, kterým jsou tyto normy určeny.
B ) vynutitelnost právních norem, jejich dodržování, která je spojena s možností státního donucení. V praxi to znamená, že každé porušení právních norem, což je společensky nežádoucí jev a znamená porušenou nebo nesplněnou povinnost uloženou právní normu, může být vynucováno nebo trestáno státním aparátem, jeho zvláštními složkami, které jsou k tomu účelu zřízeny (policie, soudy státní zastupitelství, armáda, věznice).
C ) Forma normotvorné procedury stanovené státem. Právo v České republice je psané a k jeho přijetí je nutná publikace předepsaným způsobem. (Sbírka zákonů ).
Právo tedy můžeme charakterizovat jako soubor všeobecně závazných pravidel chování, které upravují společenské vztahy, nikoliv všechny, ale pouze ty, na kterých má společnost zájem. Tato pravidla jsou schválena a chráněna státem a jeho donucovací mocí. Právo jako takové se pochopitelně vyvíjí, neboť reaguje na společenský vývoj, ale vždy se opožďuje za společenskou potřebou díky legislativnímu procesu (příprava a tvorba právních předpisů). V současné době záleží legislativní proces na vůli jednotlivých politických stran a jejich vzájemné dohodě. Přijetí jednotlivých důležitých zákonů trvá zpravidla i několik let a značně se opožďuje za potřebami praxe. Tuto skutečnost kritizují i orgány Evropské unie."

Jedná se o skripta k Základům práva.