1.

Plánování

1.1.	Členění plánů

1.1.1.

Dílčí plány

2.	Vědeckotechnický rozvoj

2.1.	Vliv na intenzitu práce

2.2.	Vývoj vztahu člověk – technika a problémy s tím spojené

3.

Inovace

3.1.	Inovace jako faktor konkurenceschopnosti

3.2.	Systémy klasifikací inovací

3.3.	Typy inovací

4.	Inovační centra

4.1.	Pojem „inovační centrum“

5.	Vědeckotechnické parky

5.1.

Vývoj

5.2.

Definice

5.3.	Poslání a cíle vědeckotechnických parků

5.4.	Hlavní funkce vědeckotechnických parků

5.5.	Modely vědeckotechnických parků

5.6.	Základní model vědeckotechnických parků

5.7.	Postavení vědeckotechnického parku v rámci regionu

5.8.	Charakteristika vědeckotechnických parků v ČR

6.	Shrnutí problematiky

"Vědeckotechnické parky

Vývoj
Původně měly vědecké, výzkumné a technologické parky jako primární cíl valorizovat vý-zkum, zajistit převod výsledků výzkumu do výroby. Dnes jsou vědeckotechnické parky přede-vším instituce integrované s místním a regionálním rozvojem a založené pro zavádění a šíření inovací.
Obecně lze definovat vědeckotechnické parky jako iniciativu, která zajišťuje partnerství mezi akademickým světem, organizacemi výzkumu a vývoje a výrobním světem (podniky) s podpo-rou veřejného sektoru (zejména místního) za účelem podpory inovací a konkurenceschopnosti daného území a podniků v něm umístěných.
V tomto partnerství:
• univerzita nebo výzkumné centrum poskytuje vědeckou podporu a spolupráci;
• město nebo regionální vláda případně rozvojová agentura poskytují pozemky a infra-strukturu nebo další zdroje z grantů;
• privátní sektor je zastoupen jak finančními institucemi, tak zejména podniky, které se stávají bud' součástí parku nebo vytvářejí subdodavatelské nebo odběratelské řetězce

Vědeckotechnické parky jsou dnes obvykle výslednicí tří průsečíků veřejných politik:
• politika územního plánování a místního (regionálního) rozvoje
• politika inovací a přenosu technologií
• politika zaměřená na zlepšení konkurenceschopnosti podniků

Vědeckotechnický park je určen přednostně pro firmy umístěné na území parku, avšak služ-by mohou být eventuálně využity i pro podniky ležící mimo park. Proto se parky stávají záro-veň společenským produktem, který plní úlohu a funkci místního a regionálního rozvoje.
Pojem vědecký, výzkumný nebo technologický park se objevil v 50. letech a koncem 70. let jejich počet v celém světě dosahoval jen několik desítek se symbolickými příklady, kterými byli tzv. „zakladatelé" hnutí: Stanford Research Park v USA, Cambridge Science Park ve Velké Británii a Sophia Antipolis ve Francii. Dnes však existuje více než 800 těchto institucí a jejich výskyt již není omezen pouze na vysoce průmyslové země, jako dříve. Existuji téměř všude na světě a zejména stále více v zemích rychle se rozvíjejících jako jsou Jižní Korea, Malajsie, Thajsko, Čína, Mexiko a Brazílie. Projekty vědeckotechnických parků se rozšiřují také i do střední a východní Evropy a Společenství nezávislých států,i když přechod od projektu k efek-tivní realizaci bývá dosti obtížný. Rozšíření a zvýšení počtu projektů zde odpovídá snaze zlepšit konkurenceschopnost výrobních zařízení a současně, zejména u akademické komunity, diverzi-fikovat zdroje příjmů (kolektivní i individuální).
Vlna masového vytváření vědeckotechnických parků byla zahájena počátkem 80. let a po-kračuje i v letech devadesátých. Tento vývoj měl své ekonomické a politické příčiny.
Hlavní příčinou byly dvě ropné krize v sedmdesátých letech. Hlavním úkolem doby se stal úkol technické modernizace, který koncem 70. a počátkem 80. let uvolnil ve velkých městech veřejné politické iniciativy pro inovace a transfer technologií."

Práce obsahuje tabulku. Jedná se o seminární práci na VŠB-TU v Ostravě.